Často se objevovala letadla, která létala velice nízko – takzvaní hloubkaři.

Dvě sestřičky seděly na otomanu u okna a dívaly se do ulice. Náhle ta starší uviděla letadlo. Zavolala na matku, která byla ve vedlejší místnosti: „Mami, letí dolů,". Matka právě zavírala okno. Reagovala na zavolání a odešla. Malého Venouška držela v náručí.

Dostala se na práh, když se ozvala rána. Maminka s dětmi rychle pospíchala do sklepa. Tam s napětím s dětmi čekala, co bude dál.

Podělte se s námi o příběhy z válkyDomažlicko je plné příběhů. U příležitosti 70. výročí osvobození Československa a konce II. světové války vyzýváme vás, čtenáře, abyste se s námi podělili o příběhy z této doby. Ať už jde o vaše vlastní zážitky nebo vzpomínky vašich blízkých. Své příběhy nebo i dobové fotografie nám můžete zasílat na e-mail redakce@domazlicky.denik.cz nebo na adresu Domažlický deník, Msgre B. Staška 70, 344 01 Domažlice.

Byl klid a ticho. Vrátila se s dětmi do kuchyně. Tam byl klid, ale v pokoji to vypadalo, jako když sněží. „Co se to stalo?," divili se všichni. Pak vidí, že okno je rozbité, peřina roztrhaná a v pelesti díra od kulky a kulka na druhé straně místnosti ve zdi.

Ano, hloubkař zakroužil nad domem a střelil do okna. Zásah byl výborný.

Ta tři slova: „Mami, letí dolů," zachránila tři životy. Proč? Kdyby maminka stála u okna, byla by určitě kulka prošla jejím i Venouškovým tělem. Nu a v maminčině bříšku byl ještě Jeníček.

Maruška na tento příběh nezapomněla. Asi ve třetí třídě ho napsala při školní slohové práci. Dostala tehdy jedničku. Měla velikou radost. Ta ji provázela celým životem. Její maminka se dožila 80 let. Marušce už bylo 75 let. Stále si ten příběh dobře pamatuje. Celý život věděla, co znamenala tři slova v lidském životě: štěstí, radost a lásku. Tři slova, tři životy. Byl to zázrak? To ať rozhodne každý sám. Všechno je Boží řízení.

Před 16 lety jsem si napsala tento příběh a teď po uveřejnění vaší výzvy o zážitcích z války jsem ho čirou náhodou našla, tak vám ho zasílám.

Marie Krutinová, Havlovice