Zvonit na něj není žádná legrace a musí se to dobře umět. Zvoníků se během adventu střídá hned několik. Mezi ně patří i šestnáctiletý Jirka Kohout, který už Advent obsluhuje sedm let. Začínal ve svých devíti letech a zpočátku ho doprovázel dědeček.

„Během adventní doby na něj zvoníme 15 minut. Advent je lehoučký a zvonit na něj je celkem složité. Musí se tahat tak, aby zvonil na obě strany. Je třeba se to naučit. Pomáháme si říkankou Z hospody ven, z hospody domů a taháme do rytmu," říká Jirka s úsměvem.

Obsluhovat velké zvony je prý mnohem snazší.
„Velké zvony jsou vyvážené a vrací se vlastní vahou. U Adventu, kterému já říkám malý prevítek, se musí udržovat stejný rytmus a to opravdu není jednoduché a chce to fortel," potvrdil Jirkova slova Roman Holub, který na Adventík zvonil dvacet let.

Adventík pochází z počátku 15. století. Je tak nejstarší dochovaný domažlický zvon. Původně byl umístěn na dolejší bráně a jeho účelem bylo upozornit na výprodej mláta z pivovaru. Poslem, který ohlašoval adventní dobu, se stal až v roce 1824. „Po celý rok visel na ochozu se zavázaným ´srdíčkem´, aby ho silný vítr nerozhoupal a nezačal zvonit samovolně, což se podle vyprávění několikrát stalo," vypráví domažlický zvoník Tomáš Kadlec a pokračuje: „V době adventní však zvonek v ruce zkušeného zvoníka ožil. Jeho popularita byla mezi obyvateli velmi vysoká."

Adventíka provázel šťastný osud. Přečkal ve zdraví zničující požáry a neutrpěl ani v období dvou světových válek.
Namále měl v roce 1973.

„Na ochozu věže k němu měl přístup každý. To bylo příčinou, proč byl odcizen neznámým pachatelem v noci z 21. na 22. července 1973. Zdálo se, že tento drobný klenot je nadobro ztracen," popisuje domažlický zvoník.

„Zloděj však nevěděl, co si se zvonkem počne, a tak ho 4. srpna vrátil do lavice v arciděkanském kostele. Tam byl nalezen a uložen na bezpečné místo."

Čtrnáctidenní krádež s dobrým koncem vedla k rozhodnutí nadále ho na ochozu neponechávat a zavěšovat ho tam jen na adventní období.
Po skončení Adventu se zvon tedy opět snímá a vrací na vhodné místo v kostele. Je tak chráněn nejen před povětrnostními vlivy, ale také před případnými ´zájemci´, kteří by si ho chtěli odnést na památku.