Tvořeno je sklepy a propojovacími chodbami. Ve středověku jeho celková délka dosahovala až 3,5 km, momentálně se ale nedá projít celé. „Chodby, které vesměs propojují sklepy, byly metr široké a 1,8 m vysoké,“ uvádí Radek Čáni ze spolku Domažlický dějepis, který se tato místa pokouší mapovat. Alex Petrašovský ze stejného spolku zmiňuje: „I dnes je podzemí velmi zajímavé a členité, lze tam vidět různé vchody do soukromých sklepů. Nezkušený člověk by zde mohl i zabloudit.“

Podzemí je přístupné z některých soukromých sklepů. Město ale zatím neplánuje dělat veřejné prohlídky. „Podzemí zatím nesplňuje všechny bezpečnostní normy a požární předpisy. Také nemá historický nádech, je vybetonované, nejsou vidět kameny ani cihly. Připomíná to spíše prvorepublikový bunkr. Je to bezesporu zajímavé místo, ale nemůže konkurovat podzemím v Praze, Plzni, Jihlavě nebo Táboru,“ uvedl místostarosta Stanislav Antoš.

Podzemí bylo vystavěno v měkké hornině, a tak postupem času začalo docházet k zvětrávání i k propadům. První propad je datován do roku 1864, kdy žena spadla do dvoumetrové hloubky. Nejzávažnější propadnutí se stalo 11. ledna roku 1964 – na náměstí se zřítily tři domy. Tehdy praskla vodovodní přípojka a voda v podzemí podemlela základy budov. Naštěstí nebyl nikdo zraněn. Aby se podobná událost už neopakovala, představitelé města rozhodli o asanaci podzemí, při níž byla zabetonována většina prostor třiceti až čtyřiceticentimetrovou vrstvou betonu. Přestavba se uskutečnila v letech 1966 až 1967 a stála přibližně sedm milionů Kčs. Zabetonování podzemí zabezpečilo a sklepení by mohlo být v případě války využito jako protiletecký kryt. „Z historického hlediska došlo ale k jeho znehodnocení,“ konstatoval Petrašovský.

Samotný vznik podzemních prostor souvisí se vznikem města. Při stavbě prvních dřevěných domů lidé budovali také sklepy, které časem začali zvětšovat. „Město bylo malé a kvůli jeho kamenným hradbám se nemohlo rozvíjet do šířky, a protože obyvatelé potřebovali prostory ke svému podnikání, postupně začali rozšiřovat podzemní sklepení. Vznikla tak dvě až tři patra sklepů,“ vysvětlil Petrašovský. Tato místa byla využívána například ke skladování masa a zrání piva. Vznikaly zde také únikové chodby vedoucí mimo hrazené město. „Jedna z chodeb vedla například kolem Chodského hradu směrem k Vavřinci,“ dodal Radek Čáni.