Tip č. 12 – Kolowrat〜skými lesy a divočinou Českého lesa
80 km, převýšení 1150 m, nejvyšší bod 835 m hrad Přimda: Třemešné pod Přimdou - Rájov - Orlov - Přimda město - Přimda hrad - Pod Ovčím vrchem - Milíře, rozhledna - Svatá Kateřina - Rozvadov - stará celnice - Smrčina - Rybničná - odb. Diana - Železná - Hvozd - Smolov - býv. Mostek - Rybník - býv. Korytany - Šidlákov - Hora Sv. Václava - Drahotín - Poběžovice - Vlkanov - Nový Kramolín - Ždánov - Draženov - Domažlice.
Dnes vyvezeme své biky vláčkem v 7:54 ze zastávky ČD Domažlice-město na Tachovsko do Třemešné pod Přimdou, kde budeme v 9:30. Projedeme se nádhernou přírodou a lesy podél hranice, kde nepotkáme ani živáčka (kromě srn). Ze zastávky v Třemešné pod Přimdou sjedeme vlevo na křižovatku s rozcestníky a vydáme se vpravo po silnici III. třídy a CT č. 2235 směr Přimda. Provoz i ve všední dny je tu minimální a silnice se krásně vine mírně do kopce přes zapomenutou náhorní vísku Rájov a zemědělskou usedlost a farmu Orlov. V Orlově na rozcestí CT č. 2235 opustíme a nově pojedeme po CT č. 2238. Postupné šlapání do kopce signalizuje, že se blížíme k městečku Přimda, kam přijedeme na hezky upravené náměstíčko, na kterém je sídlo CHKO Český les a nové infocentrum. Na hradní zříceninu se dostaneme horní částí náměstí kolem budovy OÚ a na jeho konci zabočíme vpravo po úzké asfaltce se značkami naučné stezky mezi domky. Na křižovatce se dáme vlevo do kopce rovným úsekem jako podle pravítka k horskému hotelu Kolowrat (doporučuji občerstvení za lidové ceny), který je pojmenován po vlastníkovi zdejších lesů s modrou krví. Následující cca 2 km dlouhý úsek na hrad je díky úvodní příkré stezce s kořeny a kameny ke kapličce prakticky na kole nevyšlápnutelný, takže nás čeká pěší výšlap a tlačení. Od kapličky se vpravo sice napojíme na kdysi širokou betonovou cestu, ta je však rozoraná od vody s naplavenými šutry, pískem a vymletými koryty, ale moc možností k jízdě kvůli svému sklonu a povrchu nám nenabídne. Za zatáčkou pod hradem nám však profil cesty jízdu až ke zřícenině umožní.


Naše nejstarší hradní zřícenina z doby románské prochází již několik let rekonstrukcí, jak se píše na ceduli, ale nic tomu nenasvědčuje. Výhled po krajině je ale až ze skalisek a to ještě kvůli stromům dost omezený. I tak je ze skal pěkný pohled k Tachovsku i na Slavkovský les a do Bavorska včetně dálnice. Stejnou cestou se vrátíme zpět, ale musíme dbát zvýšené opatrnosti. Projedeme kolem hotelu Kolowrat na náměstí ke kašně a od ní šikmo vpravo po silnici III. třídy se zelenou turistickou značkou a CT č. 2238. Zhruba po 2 km ze silnice u rozcestí U Prokopce odbočíme vpravo a spolu s modrou značkou a CT č. 2238 pojedeme lesní polorozbitou asfaltkou přes rozcestí Pod Ovčím vrchem lesními zákoutími Kolowratských lesů. Z lesů vyjedeme na náhorní lučině s rozhlednou Tomáška nedaleko vísky Milíře. Rozhledna je typický telekomunikační stožár s pěkným výhledem na Velký Zvon, tachovský Český les s Přimdou a Havranem a bavorský Falcký les. Dále sjedeme polozapomenutou vískou Milíře s několika domky lidové architektury a stále po modré a CT č. 2238 přijedeme do kdysi německé obce Svatá Kateřina taktéž s několika starými polosrubovými usedlostmi. Vlastně celá tato oblast byla do konce 2. sv. války obydlena převážně Němci s českou příslušností, kteří museli svá rodná místa opustit (kromě smíšených česko-německých manželství). A odsun se tak také podepsal na stavu zdejších vsí, které, ač byly dosídleny především lidmi z východní Evropy, Slovenska a Romy, ztratily punc svých starých dobrých časů, protože dosídlenci ke zdejšímu kraji neměli žádné citové pouto. K tomu ještě blízkost hraničního pásma, všude přítomní vojáci a jejich poslíčkové socialismu udělali z pohraničí doslova Divoký západ, kde se civilizace zastavila.
Ze Svaté Kateřiny pojedeme otevřenou krajinou podél pastvin, přejedeme po mostě dálnici a dojedeme do pohraniční obce Rozvadov. V pomyslném středu vsi s rozcestníky, velkým kasínem, nočními kluby a nezbytnými Vietnamci s jejich cetkami najedeme spolu s červenou značkou na bývalý silniční tah do Německa. Rozvadovem můžeme v klidu jet po souběžném chodníku, protože nás čeká nepříjemný výšlap a provoz je zde díky blízkosti hranice docela hustý. Ke konci obce se profil silnice srovná a můžeme se občerstvit v restauraci U Šilhů, protože zanedlouho nás čeká dlouhá jízda bez občerstvení a civilizace. Dlouhým sjezdem na obzoru s větrnými elektrárnami přifrčíme kolem typického příhraničního koloritu s free shopy, benzínkami a Vietnamci k bývalé celnici u starého přechodu, ve které je nově zřízené a velmi poučné „Muzeum železné opony“. Po prohlídce muzea se vrátíme cca 0,5 km zpět po silnici, vpravo mineme asfaltku k dálničnímu přechodu a až na druhou úzkou zabočíme spolu s červenou značkou a CT ICG (Iron Curtain Greenway). Na rozcestí Smrčina se dáme vpravo a čeká nás jeden z nejkrásnějších úseků (cca 15km až na Železnou) cyklotras v republice. Hlubokými pohraničními lesy hraběte Kolowrata klikaticí se bývalá vojenská silnička vede téměř pořád po rovině, mineme odbočku do rašelinišť Rozvadovská jezírka a z lesů vyjedeme u rozcestí Rybničná na Kateřinském potoce. Dříve zde stávala hájovna a na dohled rota Pohraniční stráže Diana. Kdo chce, může si z rozcestí „odskočit“ rovně po žluté značce do cca 1 km vzdálené vísky Diana s loveckým zámečkem, který je už několik let pustý a v současnosti se začíná s jeho rekonstrukcí, domky lidové i alpské architektury a sídlem Kolowratských lesů.


Vynecháme-li odbočku na Dianu, tak od rozcestí Rybničná zahneme vpravo na štěrkovo-kamenitou cestu a naše krasojízda pokračuje už otevřenějším terénem. Až uvidíme v lese podél cesty rákos a pojedeme po panelech, ocitneme se v prostoru bývalého obrovského Vranečského rybníka zasahujícím z Bavorska až sem a svoji velikostí většího než Rožmberk. V 18. st. byl však zrušen a přeměněn na louky. Přejedeme můstek s fotogenickým Nivním potokem, dojedeme na rozcestí V luhu, kde stávala osada Berghausl a do Železné dorazíme po opravené štěrkovce. Vyjedeme u typického pohraničního koloritu s Vietnamci, benzínkou a free shopem. Hlavně vietnamské stánky zaclánějí hezkému parčíku s fontánou, altánem a oborou u rybníka v prostoru někdejšího zámku, který byl pochopitelně za totality komunisty zbořen. Rybník můžeme dokola obkroužit, projedeme kolem nového srubu zdejšího magnáta a vyjedeme v centru bývalého městečka na silnici, kde u křižovatky stával kostel, který byl spolu s dvoustovkou domů za totality zbořen. Projedeme celým bývalým městečkem a pokračujeme po hlavní silnici směrem k Bělé n. R. Provoz zde není nijak velký. Ostřejším výšlapem přes serpentiny u odbočky na Pleš mineme torzo Lesní kaple s přístřeškem a vystoupáme k osadě Hvozd s myslivnou. Až pojedeme z kopce, nesmíme minout odbočku vpravo do Smolova a na jeho konci na křižovatce natrefíme na cyklotrasu Údolím Černého potoka, která vede po příjemné lesní silničce. Pošlapeme několika zaniklými vesnicemi, přes býv. pilu a dosud stojící Nový Dvůr, vísku Mostek, odkud se zprava přidá od Pleše CT č. 36 a ICG (Iron Curtain Greenway) a Starou Huť, které byly důkladně srovnány se zemí, až do probouzející se vsi Rybník. Zde zajisté bude občerstvovací pauza v „Rekreačním středisku Rybník“ na zastřešené terásce.


Dále pojedeme stále po silnici III. třídy s malým provozem, ve stoupání mineme osamocený polorozpadlý domek coby pozůstatek vísky Bedřichov a na křižovatce se dáme vlevo směr Poběžovice. Asfaltka s minimálním provozem a novým povrchem táhle stoupá až do míst bývalé vsi Korytany nad 700m n.m. Na jejím vrcholu uprostřed rozsáhlých luk a pastvin nás ale čeká už jen jízda z kopce přes Šidlákov, Horu Sv. Václava s občerstvením Pohoda, Drahotín, další nově zbudovanou občerstvovnu Vital Park s koňskou farmou a do Poběžovic dojedeme už setrvačností. Z Poběžovic i nadále pojedeme po silnici přes Vlkanov, Nový Kramolín, kolem odbočky do Postřekova a Pařezova až do Ždánova. Odtud přijedeme k draženovské benzínce a do chodské metropole můžeme jet nejkratší cestou po hlavní silnici či zvolit objížďku po vedlejších silnicích přes Luženice.

Autor: Petr Bílek