„Naprostá většina zaměstnanců byli špičkoví odborníci, kteří po ukončení výroby našli uplatnění nejen ve své původní profesi, ale i v dalších zaměstnáních,“ řekl Jan Sazama, dlouholetý ředitel domažlického závodu Desta (1979–2002).

Na místě bývalého podniku dnes stojí nákupní středisko se supermarketem, drogerií a prodejnou textilu.

Základ domažlické továrny vznikl již v osmdesátých letech 19. století, kdy zde Josef Kaub založil opravárenskou dílnu na šicí stroje, váhya zámečnické výrobky. Po krátké době provoz rozšířil o výrobu hospodářských strojů. Továrna měla úspěch, o výrobky byl velký zájem a dařilo se je i exportovat.

Po znárodnění v roce 1948 závod rychle měnil národní podniky, pod které spadal.V lednu 1969 se továrna stala odštěpným závodem národního podniku DESTA. „Název vymyslel tehdejší generální ředitel Miroslav Grégr – zkratka symbolizovala Design, Efektivnost, Stabilitu, Tradici a Aktivitu,“ připomněl Jan Sazama.

V roce 1969 závod vyrobil čtyřicet vysokozdvižných vozíků o nosnosti dvě tuny. Během dvaceti let bylo vyrobeno přes deset tisíc vysokozdvižných vozíků, které byly exportovány do celého světa. Kupovali je zákazníci z Anglie, Bangladéše, Belgie, Iráku, Irska, Norska, Pákistánu, Singapuru či Súdánu.

Po roce 1989 nové vedení společnosti pod vedením Miroslava Grégra nastolilo trend zvyšování počtu zaměstnanců, a to z 2400 na 4,5 tisíce. „Škála vozíků byla široká, ale nebyl zajištěn odbyt,“ doplnil Sazama. Problémy přineslo i uvolnění cen začátkem devadesátých let. „Vozíky začaly být neprodejné, zejména na zahraničních trzích,“ konstatoval dlouholetý ředitel.

„Řadou restrukturalizačních kroků, prováděných vedením akciové společnosti Desta Děčín, docházelo k postupnému snižování počtu lidí, které vyvrcholilo v době, kdy firmu převzala akciová společnost ČZ Strakonice. V době ukončení výroby v srpnu 2002 bylo v závodě zaměstnáno již jen 125 pracovníků,“ uzavřel Sazama.