Vzpomínkového aktu Setkání u pamětní desky III. odboje v letech 1948 – 1989 se v pátek v zahradě Chodského hradu v Domažlicích zúčastnilo několik desítek bývalých pétépáků a politických vězňů.

Vzpomínkový akt s se konal za pořadatelství města Domažlice, Konfederace politických vězňů a Svazu PTP.

Zástupci města a Konfederací politických vězňů Klatovy, Plzeň a Domažlice uctili památku obětí III. odboje položením květin k pamětní desce a minutou ticha. Poté se slova ujal místostarosta města Pavel Wolf, který poděkoval všem přítomným za jejich hrdinské činy v III. odboji.

Následoval projev bývalého pétépáka a člena Konfederace politických vězňů Domažlice Jiřího Hezkého.

„Zločiny komunistického režimu byli nejvíce postiženi ti, kteří byli perzekuováni za svůj politický názor. Vzpomeňme těch, kteří chtěli odejít z komunistického lágru, kterým naše republika přes čtyřicet let byla, a byli přitom na svém útěku za svobodou postříleni. V současné době se stále více vzdalujeme ideálům, které jsme měli před devatenácti lety po sametové revoluci. Mrzí nás, že některé lidi nepoučil ani vpád vojsk v roce 1968 a že komunistická strana stále posiluje. Všichni, kdo tu jsme, jsme oběťmi komunistického režimu. Nesmíme dopustit, aby se zapomnělo na zločiny a hrůzy, kterých se komunisté na nevinných lidech dopustili. Proto jsme si dali úkol realizovat přednášky o III. odboji na našich středních školách,“ pronesl Jiří Hezký.

Setkání se zúčastnili i studenti prvního ročníku Gymnázia J. Š. Baara v Domažlicích.

„Je třeba abychom všichni uctívali památku těchto lidí, kteří v mnoha případech položili své životy proto, aby se nám žilo lépe. Je nutné, aby si mladá generace pamatovala dějiny národa, protože bez znalostí dějin nelze budovat budoucnost,“ uvedla učitelka Marie Johánková.

„Všichni jsme měli velkou radost z pádu komunismu, ale k dnešní době mám určité výhrady, neboť naše představy byly jiné. Oběti, které přinesli členové konfederace politických vězňů, jsou nesmírně veliké. Lidé byli zavražděni při brutálních útocích, postříleni při útěku za svobodou. Byli povoláni do vojenské služby, ale místo zbraně dostali lopatu. Sedláci byli vystěhováni a domů už se nikdy nevrátili. Tyto zločiny nebyly dodnes nijak potrestány. Naši mocní se snaží, aby byly zameteny pod koberec. To nesmíme nikdy dopustit,“ řekl Deníku předseda Konfederace politických vězňů Domažlice Josef Touš.