Tehdy – zajímavé, že také původem z Číny doputovala tato zkáza prostřednictvím Mongolů na černomořský Krym a odtud díky janovským a benátským námořníkům na evropský kontinent. K rychlému šíření nákazy tehdy ve velkém dopomohla obyčejná lidská chamtivost, kdy přístavní chudina (zřejmě nejen její příslušníci, ale kdokoli cítil příležitost bezpracného zisku) vykrádala obchodní lodě, jejichž posádka bývala již často po smrti. Po obchodních stezkách se tato nákaza velmi rychle rozšířila do celé západní Evropy, kosila obyvatelstvo tehdy výstavních měst (Siena, San Gimignano, Marseille, Janov, Benátky atd…) a mezi lidmi šířila zoufalství a strach ze smrti. Zoufalí lidé činí zoufalá rozhodnutí. A tak se v souvislosti s touto výjimečně krutou realitou objevuje hledání nepřítele, za nějž jsou považováni Židé a dochází tak k prvním pogromům, a to i pod taktovkou takového panovníka, jakým byl Karel IV (Norimberk). Nikoho tehdy nenapadlo, že jsou to právě Židé, žijící v uzavřených komunitách, kteří v rámci možností takto dodržují jakousi formu karantény a nákaza se jim vyhýbá. Vystrašený příslušník středověké komunity za tím pochopitelně viděl nekalé věci, spojení s temnými silami a důvod k perzekuci byl rychle k dispozici.

Kupodivu se tato velmi krutá nákaza celkem záhadným způsobem vyhnula českým zemím, které zrovna v inkriminovaném období zažívají nebývalou prosperitu. Daří se architektuře, jsou budovány nejvýznamnější soudobé stavby, daří se umění, je období hlubokého míru, v Praze je založena univerzita. Po odeznění nákazy v Evropě nastává nové období, jež známe pod označením „renesance“, jež je charakteristické oslavou života. Epidemie se do Evropy a samozřejmě i do Čech vracely zhruba každých deset let, nikdy však nedosáhly takových rozměrů jako zmíněná „černá smrt“. Koneckonců tyto údaje jsou celkem běžně dostupné ve veřejných médiích.

Obdarovaní policisté v Domažlicích.
Policistům pomáhá veřejnost. Na 3D tiskárně jim vyrobili ochranné štíty

Jak si v takových stály Domažlice a jejich okolí? Až do první třetiny 19. století je to celkem záhada, protože se sice hovoří o nemocech, jež decimovaly zejména vyčerpaný český venkov a jeho vystresované obyvatelstvo v období třicetileté války a krátce po ní, přesnější data v našem kraji však chybí. Teprve roku 1836, popisuje tehdejší „mistr cajkářský“ a písmák Antonín Schnabl ve svých pamětech velkou epidemii cholery, jež zachvátila Domažlice a jeho nejbližší okolí. Bylo to v čase velké euforie, kdy se na počátku září konala v Praze korunovace Ferdinanda V. na českého krále a pochopitelně i z Chodska byla vyslána družina představující chodskou svatbu. Celá záležitost byla pro Domažlicko velkou událostí a mezi obyvatelstvem vyvolala vlnu euforie. Bohužel celkem bez výraznějšího povšimnutí již 31. srpna umírá jistá Marie Elicharová, manželka mistra cajkářského Matouše Elichara. Její smrt sice vykazuje příznaky cholery, ale tato nemoc údajně nebyla domažlickým blíže známa, stejně tak se ani lékaři nedomnívali, že by to tato zákeřná nemoc mohla být. V plné síle udeřila epidemie v říjnu a listopadu, kdy již nestačily možnosti místního lékaře Antonína Klementa, který se vůči nemocným choval velmi obětavě a musel být povolán jeho klatovský kolega Matěj Ingeduld. Jim pomáhal ještě lékař židovského původu, jistý Abraham Katz rozený z Konratic, jemuž musela povolit činnost zdejší radnice. Je zajímavé, že dosazení klatovského lékaře se událo pod taktovkou veřejné správy, jež takto zřejmě koordinovala pomoc občanům.

Václav Růžek se narodil 3. března v 1:05 rodičům Kláře a Václavovi z Jarova. Po příchodu na svět ve FN na Lochotíně vážil jejich prvorozený chlapeček 3600 gramů a měřil 52 centimetrů.
FOTO: Právě jsme se narodili

Ilustrační fotoZdroj: archivPrůběh nemoci popisuje Antonín Schnabl velmi podrobně a z jeho popisu vyplývá, že i přes veškerou tehdy dostupnou lékařskou péči, si s nemocí musela poradit imunita nemocných, v kombinaci s léčivými bylinkami, dostatečným zavodněním a kvalitní výživou. Úmrtnost byla tehdy velmi vysoká, za nejčernější den je považován 22. říjen roku 1836, kdy se dle autora konalo 18 pohřbů! Celkem si epidemie vyžádala 169 obětí na životech (154 z Domažlic, 14 ze Stráže, 1 z Petrovic), přičemž 137 nemocných se z nemoci uzdravilo. Epidemie i přes velký počet obětí kupodivu poměrně rychle ustoupila a již prosinec téhož roku je popisován v duchu krádeže cenností v arciděkanském kostele. To znamená, že se obyvatelstvo poměrně rychle z této bezpochyby velké civilizační pohromy vzpamatovalo.

Není určitě bez zajímavosti, že tato epidemie má svůj původ až v daleké Haliči. Tuto oblast na pomezí Rakouského císařství (Uher), Ruska a Pruska si roku 1831 zmíněné mocnosti rozdělily mezi sebe. Avšak oblast obsazená ruskou carskou armádou se potýkala s velkými problémy – s chudobou a devastací zdejší společnosti vůbec. Byl zde vyhlášen roku 1833 mimořádný stav (trval až do porážky Ruska v Krymské válce 1856) a zdejší společnost zažívala velký úpadek, s nímž souvisí podvýživa obyvatel, nedostatečná hygiena a následná vysoká nemocnost. Uprchlíci, kteří opouštěli tuto zdevastovanou oblast Haliče, se stali zároveň potencionálními šiřiteli nákazy a byli to právě oni, kdo s největší pravděpodobností zanesli choleru i do Domažlic.

Josef Nejdl

Zdroj: Antonín Schnabl, Kniha pamětihodných příhod (města Domažlic) 1836

Komentářem opatřil PhDr. Jan Vogeltanz