V neděli ráno se u folmavského kostela sešla desítka Čechů a asi 25 Němců. „Bylo přihlášeno více osob, ale patrně je odradilo vedro, které mělo ten den panovat,“ vysvětluje Vlastimil Konrády, předseda české části spolku s tím, že výprava vyrazila z Folmavy směrem na Českou Kubici a pak dále směrek k Pasečnici.„Šlo se lesem, takže to s tím horkem nebylo hrozné. Ale do cíle na Veselou horu jsme dorazili za úmorného vedra.“

Cestou se účastníci putování dozvídali řadu zajímavostí. Fundované informace s řadou letopočtů jim společně sdělovali pracovník archivu na furthské radnici Werner Perllinger a bývalý domažlický továrník Jan Kaub se svým přítelem Josefem Schwarzem.

„Pan Perllinger mluví velmi květnatou němčinou, takže jsem neměl při překladu lehkou práci,“ usmívá se Konrády, který se prý spolu s dalšími mimo jiné dozvěděl, že husté výsadbě lesů pomohli naši předkové. Lesy tak byly opravdu neprostupné a stezka chráněna i přírodou.

„Možná že by prý stálo za to, aby zde proběhl archeologický výzkum okolí stezky, kde se mohou objevit různé staré podkovy, hroty šípů, ostatky lidí i zvířat,“ tlumočí Konrády slova jednoho z průvodců po stezce, která ve své době měla obrovský význam a pro obyvatele pohraničí i nemalý finanční přínos. Přitom nevedla po staletí stejnými místy a její trasa se měnila.

„Na některých částech je vidět, že tudy projížděly vozy, někde mohli chodit jen lidé a mezci s nákladem. Po staletí užívání pak byla dost hluboko prošlápnutá. Některé části stezky jsem znal již z dřívejška, ale teprve nyní jsem někdy až s posvátnou úctou – když jsem si uvědomil všechny souvislosti – kráčel po staré obchodní cestě,“ přiznává jeden z organizátorů putování.

Právě ten domlouval s Janem Kaubem, že účastníkům putování poskytne informace. „Vyprávěl mi, jak šel v roce 1984 do důchodu a jak začal chodit do přírody a zajímat se o tuto cestu. Říkal, že rád půjde s námi. A když jsem se ho opatrně ptal, jestli to zvládne, tak rozhodně řekl: ´Samozřejmě, to nic není!´ A skutečně. 83letý pan Kaub nás při chůzi neustále pobízel a měl tolik energie, že by mu mohl leckterý mladík závidět,“ vypráví Konrády.

On, stejně jako všichni zbylí účastníci, byl prý v cíli unavený, ale spokojený. A výlet po staré cestě všem vřele doporučuje . „Myslím, že by měla být turisticky vyznačena včetně několika cedulí s popisem. Určitě by si to zasloužila!"