Krásné chvíle připravil pro své diváky Divadelní soubor MKIS Poběžovice při premiéře divadelní hry Jiřího Hubače Dům na nebesích. Poběžovický kinosál byl obsazen do posledního místa a všichni milovníci divadla čekali, jak se poběžovičtí ochotníci poperou s poměrně náročnou divadelní hrou.
Měli určitě těžkou pozici, protože hra Dům na nebesích s hvězdným obsazení Jiřiny Bohdalové, Václava Vydry a Simony Postlerové, byla vysílána televizí jako záznam divadelního představení už mnohokrát. Místo Milana Leška, který měl před operací, se režie ujala herečka spolku Věra Táborská a na výkony svých svěřenců mohla být po právu pyšná. Každý z ochotnických herců měl roli ´ušitou na míru´.
Po velmi úspěšném představení, které bylo odměněno bouřlivým potleskem, jsme se zeptali na pocity režisérky Věry Táborské.
Kolikátou hru tady režírujete?
S poběžovickými ochotníky jsem spolupracovala poprvé. Byla jsem více méně hozena do vody, takže mohu říci, že se jednalo o moji opravdovou premiéru.
S kolika reprízami počítáte?
Vždycky záleží na štacích a kolik bude chodit diváků. Tady v Poběžovicích zahrajeme tak tři, a pak záleží, kolik si dokážeme dohodnout štací.
Jaké bylo vaše nejúspěšnější představení?
Pokud můžu vzpomenout, tak se jednalo o hru Manžel pro Opalu, která se hrála třináctkrát. Přála bych si, abychom těchto čísel dosáhli i s hrou Dům na nebesích.
Jak dlouho a jak často jste nacvičovali?
Začali jsme v lednu, kdy jsme rozdali scénáře. Zkoušku jsme měli jednou týdně. Je pravda že poslední tři týdny jsme ´jeli´ dvakrát v týdnu.
Byl ´presík´ nebo jste stihli vše podle plánu?
Nejhorší situace byla ve čtvrtek před premiérou. To se nepovedlo vůbec nic. V té chvíli jsem měla chuť všeho nechat a představení odvolat. Jelikož má pan Lešek zdravotní problémy, jsme limitováni, protože ho čekají lázně. V den premiéry přišel hodinu před představením s tím, že se nemůže hnout. Takže to byla další rána, ale nakonec jsme to přeci jen zvládli.
Kam v nejbližší době míříte?
Za čtrnáct dní máme představení v Holýšově. Čeká nás Divadelní máj v Horšovském Týně, a pak budeme hrát v Koutě na Šumavě.
Co ještě vás čeká?
Lidem se v létě do divadla moc nechce, takže si uděláme prázdniny a budeme pokračovat až na podzim.
A jaké máte pocity z premiéry?
Myslím, že skvělé. Jakmile se ozve první smích z hlediště, tak si člověk řekne, že se diváci chytli. V tu chvíli ze mě všechno spadlo.