O 42 poštovních holubů přišel před týdnem 39letý Jan Stahl ze Staňkova. Svoji ´ chovatelskou pýchu´ našel pobitou v násilím otevřených holubnících. Policisté z obvodního oddělení v Holýšově konali rychle, najít pachatele ´krvavé spouště´ se jim podařilo během několika dnů.

Na svědomí ji mají dva kluci školou povinní! „Na policii mi řekli, že to udělali školáci. Je to hrozný, tohle jsem nečekal,“ řekl Deníku Stahl. Holuby neměl pojištěné, ale pokud bude případ se škodou přes 70 tisíc korun odložen pro nízký věk pachatelů, bude se snažit uplatňovat své nároky na rodičích kluků. „Doufám, že mi policie sdělí aspoň jména. Nemohu to nechat jen tak,“ předesílá.

´Holubí jatka´ odsoudili lidé v jeho okolí, hlavně pak přátelé chovatelé. Ti mu dokonce nabídli okamžitě pomoc. „Stanislav Jáchym, předseda Okresního sdružení Českomoravského svazu chovatelů poštovních holubů v Klatovech, kde jsem členem, mi nabídl, že mi dá zjara holoubata. O víkendu jsme měli schůzi a dočkal jsem se úžasné podpory ze strany přátel – chovatelů,“ dodává Stahl.

K této mimořádné schůzi vyburcoval holubáře hrůzný skutek školáků. „Nechtěli jsme v tom nechat kamaráda samotného. Já mu řekl, že mu klidně dám deset letošních holoubat, jen si pro ně musí přijít,“ uvedl 69letý Josef Byrtus ze Staňkova. „Víte, když se v sobotu holubáři sešli, vypadalo to jako na funuse. Ale když panu Stahlovi pak všichni začali nabízet: Já ti dám deset holubů, já ti dám nějaké taky – bylo to úžasné,“ doplnila ho manželka. „Kdysi se za podobné věci usekávaly ruce, což teď samozřejmě nejde. Ale aspoň vidíte, co si dnes berou děti z televize a kina, kde je samá krev a střílení. Ve filmech s Marvanem a Burianem tohle nebývalo,“ myslí si Byrtus. Dodává, že svému příteli chtěli – když ne jinak – pomoci alespoň psychicky.

Aby v tom nebyl sám. „Dobré skutky se musejí dělat. Nejlépe každý den jeden. Víte, já pocházím z Beskyd a tam to bylo na denním pořádku, když napadl sníh. Byli jsme zvyklí si pomáhat. Všichni vzali lopaty .a šli ho odhazovat, aby se z těch rozstrkaných samot dostali lidi do obchodu pro jídlo a děti do školy,“ vzpomíná Byrtus na své mládí a zvyky, které tehdy v jeho rodišti panovaly. A jak dlouho staňkovskému chovateli potrvá než jeho chov bude čítat kolem osmdesáti poštovních holubů – tedy počet, který měl před činem kluků?

„Čtyřicet holubů mi zůstalo, něco mi teď nebo zjara dají kamarádi. Nějaké si odchovám také sám. Když to dobře půjde, do dvou let bych mohl chovat zase osmdesátku poštovních holubů, jako jsem vždy míval,“ říká muž, který žije sám a holubi pro něj byli přáteli a tak trochu rodinou. Uchyloval s k nim ve volných chvílích po práci a měl radosti z jejich úspěšných příletů při závodech z různých evropských zemí: „Jsem z toho pořád špatný. Snad se z toho časem nějak vzpamatuji,“ říká Stahl.