S vozíčkářem Antonínem Škampou z Krchleb jsem minulý týden projela města Staňkov a Holýšov a zjistila jsem, že se člověk, který je na invalidním vozíku, sám skoro nikam nedostane.

V neděli v jednu hodinu odpoledne jsme vyrazili s Antonínem do Penny marketu v Holýšově. Aby se dostal dovnitř musel projet pod turniketem, kterým projíždí nákupní košík. Nákup se tedy vydařil, a tak jsme vyrazili po městě. Zjistili jsme, že je spousta chodníků, které mají vysoké obrubníky. Když už jsme konečně našli na chodník vjezd a jeli po něm, tak na druhém konci byl obrubník opět vysoký.

V pondělí v půl třetí jsme s Antonínem vyrazili do České spořitelny ve Staňkově a do bankomatu, ale bohužel přes schody se tam vozíčkář nemá šanci dostat, takže buď ho musí vynést, nebo mít s sebou nájezdy, po kterých se do schodů dostane. Sám si nic nemůže vyřídit. Dále jsme si chtěli koupit časopis, ale obchod s novinami má opět schody. Vydali jsme se poté kolem náměstí až ke kostelu okolo jeho ošetřující lékařky a zubařky, které sídlí v prvním patře zdravotního střediska. Do budovy se vozíčkář nedostane, protože tam není výtah. Pokud tedy hendikepovaný potřebuje lékaře, musí ho vyšetřit doma. Po třetí hodině jsme chtěli zajít do pekařství pro sladké pečivo, ale byli tam schody. Pro čerstvé pečivo se samotný vozíčkář tedy nedostane. Nakonec jsme zašli do nové lékárny, která nás mile překvapila.

Je přizpůsobená i pro imobilní občany a dostali jsme se tam bez problémů. Druhý den jsem navštívila příbuznou Antonína (také vozíčkářku) Mirku Škampovou ze Staňkova. Vyptávala jsem se jí, kam a jak se všude dostane. Mirka mi prozradila: „Moje staňkovská zubní lékařka chodí za mnou domů, ale to je jen preventivní prohlídka. Pokud by mi musela udělat nějaký zákrok, tak mne musí někdo vynést do ordinace po schodech.“ Dodala, že byla nedávno v multikině a prostor pro vozíčkáře, který je úplně vepředu, je nepohodlný a po chvíly ji bolelo za krkem. Radši by prý seděla někde vzadu a dívala se z větší dálky.

Kromě toho uvedla, že po historické dlažbě se vozík špatně tlačí. Sama by se podle svých slov nikam nedostala, protože je pořád mnoho míst, kde jsou bariéry. Nakonec si Mirka vzpomněla na další problém: parkovací místa pro invalidy jsou často obsazená. Dnes je mnoho lidí, kteří invalidní značku vlastní, kolikrát se všask stane, že jsou zaplněná.