Pouhých pět let do dovršení stovky zbývá od 25. ledna nejstarší obyvatelce Trhanova Barboře Císlerové, rozené Svatošové.

K pětadevadesátinám jí přišli poblahopřát zástupci obce. S kyticí starosta Ondřej Frei, s dárkovým košem místostarosta Václav Dufek a s nezbytným šampaňským na přípitek zastupitelka Marie Novotná.

Dcera hraběcího hajného měla zajímavý život

Paní Císlerová má za sebou velice zajímavý život. Pocházela ze sedmi dětí, které se postupně narodily na hájovnách v podčerchovských lesích. Její otec byl hraběcí hajný a rodina se postupně stěhovala z hájovny na hájovnu v krásné přírodě pod Čerchovem.

„Maminka se narodila v hájence na Nové Huti, pak bydleli v Caparticích a na Černé Řece. Musela chodit pěšky do školy v Klenčí, což v zimě nebývala žádná slast. Ale oblíbila si lyže a ty jí sloužily až do její devadesátky. Ještě k sedmdesátinám od nás dostala nové běžky,“ říká dcera Jiřina Cedidlová. S ní a jejím manželem nyní jubilantka žije v trhanovském dom­ku.

„Jsem zdejší rodák, paní Císlerová byla, co si ji pamatuji, vždy velmi čiperná,“ potvrzuje starosta Frei.

„Byla čipernější než její vrstevníci. Hodně jsme se divili, když ještě před pár lety na louce ke hřbitovu proháněla lyže,“ doplnil ho místostarosta Du­fek.

Běžky proháněla do svých devadesáti let

„Do Capartic jsem ji musel vozit na běžkařské tratě ještě v jejích devětaosmdesáti. Lyže nadobro odložila až měsíc po devadesátce, kdy si zlomila nohu pod krčkem,“ připomíná zeť seniorky.

Lyže provázely trhanovskou jubilantku celý život. Je o ní známo, že se asi jako čtyřicetiletá zúčastnila v Banské Bystrici přeboru republiky, tehdejšího Dukelského závodu. Běžky prý byly v jejich rodině velmi oblíbené. Bratr paní Císlerové, Jan Svatoš, reprezentoval v roce 1936 na olympijských hrách v německém Garmisch-Partenkirchenu a mockrát také vyhrál Zlatou lyži Šumavy.

Paní Císlerovou si řada lidí pamatuje jako jednu z prvních traktoristů v Trhanově. V družstvu pracovala po celý život a pomáhala i jako důchodkyně při sezonních pracích. „Jezdívala s traktorem Buldog, tehdy býval ještě na dřevěné uhlí,“ sáhl do vzpomínek starosta obce Frei.

Seniorce rodina chtěla opatřit naslouchadla - prý na ně nemá nárok

Ještě vloni na podzim byla paní Císlerová pohyblivá, vyšla si na terasu a na zahradu u domku. Ale vše změnil listopadový pád, od té doby tráví čas na lůžku. Komunikaci s okolím jí velmi ztěžuje sluch, který se jí zhoršil, takže už se ani nedívá na televizi. Dcera Jiřina s manželem se pokoušeli získat pro ni naslouchadlo, ale protože je nyní seniorka ´ležící´, neuspěli.

„Nechápeme to. To, když leží, tak snad nemá nárok slyšet?“ rozčilují se.

Jubilantka je usměvavá, dobře naladěná

I přesto je paní Císlerová stále usměvavá a dobře naladěná.

„Maminka ještě donedávna sledovala televizi, také hodně četla. Knihy, noviny, časopisy – prostě všechno. A luštila ráda křížovky. To byla její velká záliba v posledních letech,“ dozvídáme se.

Pětadevadesátnice přijala blahopřání od zástupců obce radostně, poděkovala jim za jejich zájem.

Dlouhověkost zdědila po předcích

Pokoušeli jsme se zjistit, čemu vděčí za svoji dlouhověkost.

„Určitě genům, její mamince bylo, když zemřela, přes 90, sourozenci kromě jednoho, který zemřel na rakovinu před padesátkou, si užili na světě také pěknou řádku let,“ odpověděli příbuzní s tím, že možná na vše mělo vliv to, že nikdy nekouřila, sportovala do vysokého věku a jediný den se prý neobešla bez polévky.

„Polévku sní, ať je jakákoliv. Ale druhému chodu už moc nedá, vezme si jen trochu,“ prozrazuje na seniorku dcera.

„Ještě teď si dá občas štamprličku becherovky. Dříve mívala ráda kmínku, pak i peprmintku nebo broskvovou vodku, ale vždy jen náprstek,“ doplňuje paní Jiřinu manžel.

Paní Císlerová vychovala dvě dcery. Může se těšit z pěti vnoučat a devíti pravnoučat. Jejími koníčky prý byly po celý život lyžování a také práce v zemědělském družstvu. Velkou radost jí pak dělala zahrádka, zejména květiny. Jak někde objevila nějakou ´novou´, musela prý ji mít.

Co jí chybí ke spokojenému dožití

Paní Císlerové by určitě zpříjemnilo podzim života již zmíněné naslouchadlo. Kvůli špatnému sluchu totiž musela vypustit ze svých dnů jak rádio, tak i televizi, třebaže pro ni byly velkým a potřebným spojením s okolním světem. Zejména pak v době, kdy se jí zhoršil zrak a nemohla se proto už věnovat své tolik oblíbené četbě a křížovkám.