Usměvavá mladá žena v chodském kroji předváděla ve stánku našeho regionu hrdě se pyšnícím názvem Českého lesa výrobu krajek, která v minulosti živila hlavně přes zimu řadu obyvatel Horního Chodska. „Tady v Brně jsem již po deváté,“ řekla nám 38letá Eliška Tauberová z Postřekova, zatímco pod jejíma rukama vznikala na válcovém polštáři – mnohými známém jako herdule, nádherná krajka.

„My u nás neříkáme herdule, ale ´kríplsok´. Poprvé jsem byla tady na veletrhu paličkovat, když pan Doubek navrhl, že přivezeme do Brna chodskou senci,“ vysvětlila nám a dál obkružovala pro nás neuvěřitelnou rychlostí nití namotanou na paličkách špendlíky s pestrobarevnými hlavičkami. Člověk by si až řekl, že ji paličkování živí, jak jí šlo od ruky. „To vůbec ne. Pracuji jako zdravotní sestra na sále v Domažlické nemocnici,“ vyvedla nás z omylu. Kdy se naučila paličkovat? Zabývá se touto ruční prací někdo z rodiny, dědí se u nich z generace na generaci? „Když mi bylo asi sedm let, učila mne to moje postřekovská babička Marie Tauberová. Maminka nepaličkuje, ani nikdo jiný z rodiny. Já dělám krajky jako oddychovku, hlavně přes dlouhé zimní večery,“ řekla nám s tím, že v rodině se paličkovat nikdo neučil. „Naši říkají, ty to umíš, tak to dělej. Když někdo ode mne krajku chce, musí si počkat,“ směje se. A co ji při paličkování nejvíce naštve? „Když mi někdo říká paličkářka. Nejsem paličkářka, ale krajkářka,“ zakončuje.