Motokrosová trať v Horšovském Týně je předmětem touhy místních aktivních motokrosařů. V pronájmu od města ji má zdejší automotoklub. Podle sportovců ji ale nespravuje tak, jak by měl.

„Je to krásná přírodní trať, deset let zpátky to byla jedna z nejlepších v republice, jezdili sem trénovat kluci, co jezdili špičku. Dnes sem nepřijedou! Je jí škoda,“ prohlásil Zdeněk Paul starší. Ten společně se synem Tomášem, Petrem Šporerem, Jiřím Dufkem, Janem Faitem a Bohumilem Posledním požádal město, aby jim areál svěřilo. „Založili bychom společnost s ručením omezeným, areál upravili, vybavili sociálním zázemím a umožnili trénovat i dalším jezdcům. Byli jsme odmítnuti, s tím, že trať má automotoklub pronajatou ještě na deset let a má umožnit trénování,“ uvedl Paul st. Dodal, že současná úroveň terénů je špatná. S tím souhlasí i Bohumil Poslední, mistr světa v enduru, rodák z Němčic u H. Týna.

„Závody v H. Týně mívaly zvuk, patřily k nejlepším. Od roku 90 se dá říct, že ´umřely´, živoří to. Je mi to líto, na té trati jsem vyrůstal. Doba jde dopředu a areál potřebuje vylepšit. Vedení automotoklubu tvrdí, že to nejde, že na to nemají peníze. Tak proč to nechtějí nechat dělat jiné, kteří o to mají zájem?“ uvedl Poslední. „Teď se tam zas může trénovat, ale stav trati? Podle mne je to ve stejných kolejích, jako dosud,“ dodal.

Předseda automoklubu v H. Týně vidí věc z druhé strany. „Máme trať pronajatou na dvacet let, deset ještě zbývá a prozatím trať chceme provozovat. Myslím, že není nejhorší, závody jsou v pořádku a jsou dobře hodnoceny. Spolupráci se nebráníme, ale za ta léta jsme v areálu postavili věž, máme tam své vybavení, je v tom kus práce našich členů. Já jako předseda nemůžu rozhodnout, že ji někomu přepustíme. Předám záležitost na výbor, a když to postoupí členské základně, tak ta rozhodne. Nikdo za námi s žádostí o spolupráci zatím nepřišel,“ vysvětlil Karel Beneš.

Klub, který vedle trati provozuje také kemp na Podhájí, má kolem 90 členů, žádný z nich se aktivně motokrosu nevěnuje. V tom je možná kámen úrazu. Aktivní jezdci vidí stav terénu jinýma očima, než jeho provozovatelé.