Kronika obce Mířkov mapuje události od šedesátých let minulého století. Do jejího psaní se zřejmě jako první pustila zřejmě Růžena Bělová. „Je možné, že dřívější kronika vůbec nebyla, že tato je úplně první,“ myslí si současná kronikářka Jana Lehnerová, která o životě v obci píše už dvanáct let.

„Je to zajímavá práce. Nepíši den po dni, ale každý měsíc si udělám shrnutí. Od jednotlivých složek si vždy vyžádám zprávu – hasiči mi napíší, co všechno v uplynulém měsici dělali, stejně jako tělovýchovná jednota. Zaznamenávám i co se dělo ve spádových obcích,“ popisuje kronikářka. Poznamenává, že pouze mířkovští fotbalisté v podávání zpráv o svých aktivitách trochu zaostávají a měli by se polepšit.

Lehnerová zaznamenává do kroniky všechny matriční údaje, tedy narození, úmrtí či sňatky, neopomíná akce a významné události, které v obci proběhly, a zaznamenává i jaké bylo počasí.

„Každý měsíc si píši na ´šmírák´ a jednou za rok vše přepíši na čisto přímo do kroniky a odevzdám ji starostovi k podpisu a schválení,“ vysvětluje kronikářka. Poznamenává totiž, že by se v kronice nemělo nic škrtat, přepisovat nebo zmizíkovat. Nesmí se do ní lepit ani fotografie, ty musí být uloženy zvlášť. Neměly by se používat například ani fixy, ale pouze speciální dokumentní inkoust. Ten musí kronikářka pravidelně kupovat a psát zásadně perem. „To také není jednoduché, protože když ráno nezasednu a nenapíšu všechny záznamy najednou, pero zaschne a je na vyhození,“ říká kronikářka.

Podle Lehnerové neleží kronika ladem a úplně bez zájmu. Lidé se občas zastaví na obecním úřadě, aby do ní nahlédli. „Je zajímavé podívat se, co se dělo třeba deset let zpátky, zjistím i, kdo má jaké výročí. A například jsem si všimla, že jsem tu zapsána i já, když jsem se narodila, a že je v kronice záznam už i o mých dětech.“

Lehnerová přiznává, že při čtení v kronice narazila i na řadu událostí, které jí překvapily.

„Zjistila jsem například, že máme v kronice podpis Václava Havla. Ten sice nebyl v naší obci, ale navštívil v roce 1991 Domažlice, kde ho oslovili a požádali o podpis naší kroniky,“ popisuje kronikářka. „Kronika se velmi dobře hodí k řešení sporů, když se někdo s někým dohaduje o tom, kdy se staly různé události. Třeba jaké bylo počasí. Když mi nechtěli věřit, že jsem se předloni 4. září byla koupat, koukli jsme do kroniky a bylo to tam.“ dodává.
Z obecní kroniky se dozvíme například to, že v Mířkově stávalo kino i tvrz, která byla nevědomky zbořena, že v roce 1870 měla obec 53 domů s 473 německými obyvateli, či že jméno Mířkov, neboli Miřkův dvůr, vzniklo z osobního jména Miřek, jenž je lichotný tvar jména Miroslav.