Už dva a půl měsíce provozuje Občanské sdružení S.O.S. Život pro koně - útulek pro staré a týrané koně v Miřkově u Horšovského Týna hiporehabilitaci pro děti s kombinovaným postižením. „Děti k nám jezdí ze Základní a odborné školy v Horšovském Týně v rámci hodin tělesné výchovy. Nejedná se o úplně klasickou hipoterapii, protože máme méně času. Na každé dítě bychom správně potřebovali dvacet minut, ale je možná jen hodina dohromady. Děti se koní nebojí, jsou na ně zvyklé, předtím už jezdily jinde. Na koních se jim moc líbí, díky nim jsou uvolněnější. U nás mají možnost se seznámit nejen s koňmi, ale také s kozlíkem Oskarem nebo ovečkou Amálkou, pejsky Bertíkem a Ritou. Také se jim moc líbí naše útulkové Mícy,“ řekla Deníku předsedkyně občanského sdružení Blanka Filipová s tím, že některé děti se po ježdění moc rády s koníkem pomazlí a dají mu pamlsek. Důležitá je nejen přímo jízda na koni, která stimuluje svaly a odstraňuje různé křeče, ale výborně působí i kontakt s koněm. To, že mají děti možnost si koně či jiné zvíře pohladit a pomazlit se s ním, působí výborně i na psychiku. „Občas se společně nasmějeme, když je Amálka tahá za rukáv nebo loudí pamlsek. Na tuto práci využíváme samozřejmě koně hodné a klidné, zvyklé na děti, kterým nevadí občasné tahání za hřívu nebo křik a smích. Rozhodně nelze hiporehabilitaci provozovat s každým koněm. Koně však dobře poznají rozdíl, kdy jim na zádech sedí hendikepovaný jezdec a kdy zdravý člověk. Kůň je velice vnímavý, citlivý. Sám se snaží vyjít takovému jezdci vstříc, je ohleduplnější a dává při práci větší pozor,“ vysvětluje Filipová a dodává, že se snaží vylepšit i zázemí, aby ostatní žáci mohli sedět v teple a věnovat se třeba hrám. V útulku je v současné době třináct koní a na další zatím není místo. Za pár dnů bude z Mířkova odcházet uzdravená huculka Heduš a na její místo už téměř na druhém konci republiky netrpělivě čekají dva týraní valášci. „Valášci jsou zatím provizorně umístěni u našich přátel,“ dodává Filipová. Osud nebyl k žádnému z obyvatel útulku příliš nakloněn a když se koníci v útulku vyléčí a uzdraví, mohou pomoci třeba právě postiženým dětem. V tomto případě platí, že postižení pomáhají postiženým. Lidé můžou pomoci všem koním, kteří přišli na svět z lidské vůle, kteří měli před sebou sportovní či jinou kariéru a jejich vyhlídky byly jakkoliv překaženy. Také těm koním, kteří už mají svůj aktivní věk za sebou a zaslouží si po celoživotní práci pro člověka prožít klidné a důstojné stáří. „Útulek se snaží zachránit nejen týrané koně, ale také lidství člověka, protože krutost ke zvířatům vede ke krutosti k lidem,“ uzavírá Filipová.