Peníze na charitativní projekt SOS vesniček Bezpečný domov pro všechny děti sbíral v loňském roce cestou na kole domů na dovolenou třicátník pocházející z Klenčí pod Čerchovem. Nebylo by na tom nic zvláštního, pokud by dotyčný neprojel cestu do Klenčí obnášející přes 1200 km z norského Stavangeru, kde už devět let pracuje bývalý závodník (ZČE cyklistika Plzeň a Bayern Landshut) – divte se – v obchodě s cyklistickým vybavením. Za několik dní hodlá dokonce Karel Kokaisl tuto charitativní cestu opakovat.

Jak se máte? Tady jsou obrovská vedra, jaké počasí je tam u vás na severu?

Děkuji za optání, mám se výtečně. Nám se tady konečně oteplilo a tak jsme dneska měli aspoň 20 °C. Tady v Norsku máme většinou celé ‚léto' 12 až 15 stupňů…

…a my se tu už hezky dlouho pečeme…

…já se zanedlouho přijedu ohřát (smích).

Psali jsme si, že opět chystáte charitativní cestu, zmínil jste v souvislosti s odjezdem do Česka 22. srpen. To platí?

Ano, ten den budu vyjíždět trajektem z Norska a přímo na kole budu z Dánska vyjíždět o den později.

Pojedete opět sám jako vloni?

Ano, pojedu sám. Jen s tím rozdílem, že bych chtěl trochu zrychlit. Chtěl bych mít etapy po 300 kilometrech, takže bych chtěl ušetřit den a cestu zvládnout nikoliv jako vloni za pět, nýbrž za čtyři dny.

KAREL KOKAISL při své loňské charitativní  cestě.

Není to moc velké sousto?

Ne, doufám, že jsem na to letos lépe připravený. I minulý rok jsem měl světlo, ale letos jsem si pořídil speciální osvětlení. Budu muset jet více po tmě než vloni, tak aby mne tma nezastavila. Měl bych být také o hodně více vidět.

Zmínil jste se mi, že účel cesty bude stejný jako vloni. To se vám podařilo nasbírat sumu odpovídající 25 000 českých korun na charitativní projekt SOS vesniček Bezpečný domov pro všechny děti. Víte konkrétně, čemu by vámi nasbírané peníze měly pomoci letos?

KAREL KOKAISL. Rozhovor na dálku, kdy jsme se i přes velkou vzdálenost výtečně  slyšeli a viděli, nám umožnila moderní technika. Bude to zase na SOS dětské vesničky. Letos by to ale mělo jít na pomoc v Nepálu, kde bylo zemětřesení a pořád ještě tam je potřeba finančních prostředků. Minulý rok byl účel mojí cesty všeobecný, kdežto letos bych chtěl sbírat peníze pro konkrétní místo, kde je velká potřeba pomoci.

Vím, že loni vám přispívali i lidé z Česka, a to na speciální účet, kdy podpořili nejen vaši cestu, ale také SOS vesničky. Počítáte s něčím takovým i letos?

Určitě. Jsou tři možnosti podpory mé charitativní cesty. Jedna je ta, již jste zmínila – finanční podpora. Existují webové stránky www.sykleforbarna.no, konkrétně odkaz
http://innsamling.sos-barnebyer.
no/nepal/11–930, kde je napsáno vše ohledně finančních darů. Další možností podpory je najít si moje facebookové stránky https://www.facebook.com/kidsaidride a sdílet je s kamarády, současně jim napsat, o co vlastně jde.

Letos chce Karel Kokaisl  při cestě z Norska domů sebrat pro tuto oblast.A jako třetí zmiňuji možnost, že by poslední etapu, která pro mne začne někde 150 kilometrů před českými hranicemi a povede až do Klenčí, se ke mně může kdokoli na kole připojit. Samozřejmě by se mohli zájemci připojit i dříve, ale podle mého názoru je nejaktuálnější se přidat na českých hranicích, či někde kousek od nich v Německu.

Pojedete stejnou trasu jako vloni? Zajímá mne obzvláště její česká část.

Moje trasa je předběžně rozvržená na etapy, první povede z dánského Hirtshals do Koldingu. Odtamtud do německého městečka
Winsen, které leží jižně od Hamburku. Třetí etapu počítám z Winsenu do Lipska a konečně poslední z Lipska domů do Klenčí pod Čerchovem.

Přes který hraniční přechod hodláte přejet z Německa do Česka?

Buď bych jel jako vloni přes Hazlov, nebo pak připadá v úvahu ještě Vojtanov.

Vloni vám vcelku vyšlo počasí, zjišťoval jste, jaké budete mít na cestu letos?

Na to je, myslím, ještě brzy, ale doufám, že budu mít štěstí. S počasím člověk nic neudělá a já jsem v dešti zvyklý jezdit (smích). Pokud by mi cesta propršela, nedalo by se s tím nic dělat. Z mého pohledu by bylo horší, pokud by byla extrémní horka. Uvidíme, na nějaké prognózy je ještě pořád brzy.

Co by vám udělalo v souvislosti s touto charitativní cestou největší radost?

KAREL KOKAISL. Rozhovor na dálku, kdy jsme se i přes velkou vzdálenost výtečně  slyšeli a viděli, nám umožnila moderní technika. Největší radost? Pokud by moje cesta lidi zaujala a nějak vyburcovala, aby se také angažovali. A nejde jen o tu finanční pomoc. Již jsem kontaktoval nějaké cyklistické týmy v Dánsku a v Německu a byl bych rád, kdyby se z cyklistů někdo ke mně po cestě přidal. Zatím se mi nikdo neozval… Uvidíme, jestli se mi podaří někoho zlákat na výlet. Byla by to taková, když to zveličím, manifestační jízda. Moc by se mi líbilo, pokud by to takhle vyšlo.

Jak se přibližně týden před cestou cítíte?

Musím přiznat, že minulý rok jsem asi byl v lepší formě, měl jsem na kole víc najeto. Na druhé straně si ale myslím, že letos mám cestu trošku lépe připravenou a to vykompenzuje skutečnost, že na tom nejsem fyzicky tak dobře jako vloni.

V čem byl problém, že na to nejste fyzicky jak vloni? Co to způsobilo?

Minulý rok jsem například odjel jeden závod, na který jsem se připravoval, vyloženě jsem na něj trénoval. Tenhle rok jezdím na kole jenom do práce, takže se z mého pohledu jen tak vozím (smích).

Přeji vám, ať je vaše cesta úspěšná a svoji dovolenou si užijete doma v Klenčí co nejlépe.