Nemoc mu způsobila poškození jater, ledvin, srdíčka a mozku.

„Na Zdendovu nemoc se přišlo pozdě a poškození mozku je tak veliké, že došlo i ke krvácení a tím pádem k epilepsii. Děti, které trpí touto nemocí umírají čtyři dny po narození. To, že můj syn dokázal žít s toto nemocí celých sedm měsíců bez léků, dodnes nikdo nechápe. Za posledních dvacet let je můj syn třiatřicátým pacientem v Čechách i na Slovensku, který s touto nemocí žije,” říká chlapečkova maminka Miriam Strnadová.


Do sedmi měsíců se Zdenda vyvíjel zcela normálně. Seděl, sahal po hračkách. Pak přišel kolaps, který nemoc odhalil.
„Po kolapsu nevnímal a nereagoval. Bylo nám řečeno, že to tak zůstane, že bychom ho měli dát do ústavu, že nemá šanci na přežití,” pokračuje Strnadová.


Zdenda dělá díky maminčině péči a víře v jeho zlepšení obrovské pokroky, nad kterými i lékaři nevěřícně vrtí hlavou.
„Brali jsme jedenatřicet léků a dnes jsme na sedmi. Zdenda dnes vnímá, sám zvedá hlavičku a je šťastný, když má kolem sebe lidi. Abychom mohli chodit na procházky, které doslova miluje, potřebovali jsme speciálně upravený kočárek, který je plně polohovatelný a má podložky, které Zdendovi umožňují normálně sedět. Kočárek stojí sto třicet tisíc. Díky štědrosti obecního úřadu, jenž nám dal jednorázový příspěvek, a lidem z obce, kteří se podíleli na veřejné sbírce, může můj syn pobývat na čerstvém vzduchu,” pokračuje Strnadová.


Strnadovi však stojí před dalším problémem a tím je pořízení speciální židličky, kterou chlapeček potřebuje, aby mohl sedět i doma.
„Pořizovací cena této židličky je sto tisíc korun. Zatím ji máme půjčenou, ale 9. prosince ji musíme vrátit, protože už na ní čeká jiné dítě. Ani s pomocí celé rodiny nedáme dohromady tak velikou částku, protože v létě musíme koupit speciální autosedačku. Budeme žádat nadace. Většinou však trvá hodně dlouho, než se taková částka nasbírá. Nevím, jak to budeme dělat. Zdenda bez židličky může jen ležet nebo sedět na mně,” dodala Strnadová.