Poslední ´skóre´ z transfúzní stanice se datuje k 8. dubnu, kdy docílil počtu 141 odběrů.

„Krev jsem začal dávat v roce 1968. Když jsem byl u odvodu, získala tam mladá agitátorka hodně dárců, mezi nimi i mne,“ říká Soukup s tím, že první odběry měl placené, peníze tehdy využil k nákupu oblíbených gramodesek.

S bezplatnými odběry začal zakrátko nato na vojně.

„Čtyřicet let jsem dával krev a plazmu, která je počítána za více odběrů, v Plzni. Nyní už třetím rokem dojíždím do Transfúzní stanice Klatovy,“ pokračuje Soukup, který vůbec jako první na okrese Domažlice převzal minulý čtvrtek z rukou první viceprezidentky Českého červeného kříže Jany Lexové Zlatý kříž 2. třídy za 120 bezpříspěv­kových odběrů. V tentýž den už dosáhl na 141. odběrů, neboť k oceňování dárců dochází s určitým zpožděním.

Původní profesí dřevorubec prošel ve svém životě několika zaměstnáními. Pracoval v továrně na zpracování plastů, udělal si školu a vykonával práci zootechnika. Nyní je šest let zaměstnán v továrně na televizory.

„S docházkou na odběry jsem nikdy neměl problémy, zaměstnavatelé, tedy i ten současný, mi vycházejí vstříc. Krev jsem přestal nakrátko dávat v době, kdy jsem měl havárku a přerazil jsem si čelist. Ale ani tehdy jsem krev nepotřeboval,“ líčí dárce s tím, že do ledna příštího roku by se mohl dostat na 160 odběrů, protože dává dvakrát měsíčně plazmu.

A do kdy hodlá pokračovat v dárcovství?

„Zatím jsem o tom nepřemýšlel, i když vím, že roky mi přibývají a odběry jsou omezeny věkem. Vyvstane otázka, co pak. Asi si budu muset sám pouštět žilou,“ směje se dárce a dodává, že by se už v krvi, kterou daroval, mohl koupat jako Čachtická paní.

„Dárcovství vděčím za mnoho. Tím, že dávám krev, mám v sobě neustále čerstvou, takže nevím, co je nemoc. To přičítám právě dárcovství krve,“ zakončuje Soukup.

Videa z oceňování dárců v Domažlicích najdete ZDE