„V Domažlicích ochotnické divadlo tehdy nefungovalo, tak jsme působili ve Kdyni. Na jedné zkoušce, která se konala několik dní po zásahu na Národní třídě, jsme se o těchto událostech bavili. Tehdy už se rozjížděly první demonstrace v Praze. Bylo jasné, že se něco zásadního děje. Podepsali jsme tehdy jedno z prohlášeních a začali se víc angažovat," vzpomíná Jaroslav Chloupek, jeden z tehdejších organizátorů občanských demonstrací.

„Mezi členy souboru, kteří významně zasáhli do tehdejšího dění, byli například Josef Štětina nebo Jan Šturma," připomíná Chloupek.

„Záhy jsme se dozvěděli, že se vytvořila i skupina okolo Hynka Fashingbauera, tak jsme se setkali a naše aktivity koordinovali."

Rychlý sled událostí způsobil, že původním členům ochotnického souboru na herectví čas už nezbýval.

„Vedlejším produktem revoluce byl rozpad tohoto souboru," říká Chloupek.

O samotných pražských událostech na Národní třídě se sám dozvěděl poměrně brzo.
„Bylo to hned 17. listopadu v noci. Přišel za mnou Standa Antoš a bavili jsme se o tom. V první okamžik jsme netušili, že jde o zásadní zlom v historickém vývoji, ale říkali jsme si, že by to změně mohlo napomoci."
První demonstrace
Na první domažlickou demonstraci přišlo pár desítek lidí. „Na další se už postupně nabalovali další a další účastníci, když se o jejím konání dozvěděli, a také, když zjistili, že účast na nich ´prochází´ a že z toho není průšvih," říká Chloupek.
Zpočátku demonstrace z oken radnice natáčela Státní bezpečnost.

„Existují i další záběry z demonstrací na domažlickém náměstí, někdo z nás to natáčel na video, ale kde je těm záběrům konec, to už nevím."

Informace do Domažlic vozili studenti z Prahy. „Přiváželi plakáty, letáky, trikolóry, štítky, noviny. Se Standou Antošem jsme byli na demonstraci v Plzni, odkud jsme do Domažlic také přivezli nějaké materiály.
Bál jsem se, aby nepřijely tanky
„Měl jste tehdy strach?" zeptal jsem na závěr.

„Pamatuji se, jak jsem se při demonstracích na domažlickém náměstí ohlížel, zda nejedou tanky. Člověk tehdy nevěděl, co se bude dít. Nešlo ani tak o to, že by potlačení nařídil někdo nahoře, ale bál jsem se, aby v hlavě neruplo někomu z místních. Mohl by z toho být obrovský průšvih."