Cyklistická akademie. Dvě slova, která většině lidí nic neřeknou. Přesto je akademie dobrým počinem, neboť představuje spoustu věcí, jež mají užitečný dopad na život ve městech a obcích. O tématu jsme hovořili u příležitosti jeho představení na domažlické radnici s Jaroslavem Martinkem.

Co nového přinášíte pro zástupce měst a obcí při Cyklistické akademii?

Loni v červenci jsme založili Asociaci měst pro cyklisty a společně jsme se dohodli na tom, že bychom chtěli trochu měnit pohled na jízdní kolo. A k tomu je spousta nástrojů, jak tohoto cíle dosáhnout.

Například?

Jedním z nástrojů je Cyklistická akademie, prostřednictvím které bychom chtěli naučit města, obce a de facto i politiky, co všechno musejí udělat pro to, aby se cyklistická doprava stala rovnocennou součástí našeho dopravního systému.

Jaký máte úkol a pozici ve zmíněné asociaci?

Jsem jednatel a současně i národní cyklokoordinátor. Zabíjím tak dvě mouchy jednou ranou. Abych mohl vše dobře koordinovat, potřebuji se k městům dostat co nejblíž a prožívat jejich život – zjišťovat, jak ona vnímají provoz, jak pohlížejí na cyklistickou dopravu. Při dnešním semináři budu teorii říkat až na konci, neboť si chci nejprve vyslechnout příběh Domaž᠆licka, Plzeňského kraje a na ně budu navazovat. Pak teprve začnu hovořit o tom, co by mohly udělat. Je jasné, že nemohu Domažlice srovnávat například s Pardubicemi, kde směle konkurují městům v Německu, neboť každá pátá cesta obyvatel je dle průzkumu na jízdním kole.

Kolik míst v naší republice sdružuje Asociace měst pro cyklisty?

Do této chvíle v ní byly téměř čtyři desítky měst, ale nově se do asociace se zapojil i Svazek obcí Domažlicko, takže počet měst v asociaci opět vzrostl. Po zapojení Prahy máme v asociaci všechna velká města republiky kromě Plzně. Nabízí se tedy otázka: Proč Plzeň v asociaci není?

Jak se snažíte dosáhnout toho, aby navrhovaná cyklodoprava fungovala nejen ve velkých krajských městech, ale také v menších, jako jsou Domažlice?

Cyklistická akademie musí být hodně propracovaná. Naučili jsme se improvizovat, abychom vytvořili know-how – 40 lekcí, které zahrnují veškeré nástroje na podporu cyklistické dopravy. Nicméně: pak se příběh daného místa musí převyprávět do konkrétního kontextu. Proto objíždíme celou republiku.

Musejí vám města zaplatit příspěvek? Jaký přínos představuje vaše snažení , pokud se do asociace zapojí? 

Zaprvé: příspěvek – v případě Domažlicka je hrazen Svazkem obcí Domažlicko – se snažili dát ten nižší. Konkrétně si myslím, že 10 000 korun nepředstavuje pro svazek obcí velkou částku.

A co za něj obcím přinesete?

To je klasická otázka. Já vždycky říkám: Přátelé, víte… Mo᠆hu pokračovat slo᠆vy: Díky, že jste v asociaci. Proto jsem v Domažlicích a budu se vám více věnovat. Je tam zahrnuta klasika, servis, který poskytuje asociace obcím. Já se vždycky snažím dodat k tomu přidanou hodnotu.

Jakou?

Víte, my jsme asociaci založili hlavně proto, abychom společně měnili pohled na cyklistickou dopravu. Je to práce s povědomím o České republice jako takové. To je něco, co se nedá zhmotnit ani vyčíslit.

Seznámil jste se s podmínkami našeho regionu předtím, než jste jeho zástupcům nastínil možnosti cyklodopravy?

Měl jsem sezení s panem Ptáčníkem a snažili jsme se poradit, co by se dalo ještě udělat. Při semináři se nebudu zaobírat cyklistikou, chci se zaměřit na cyklodopravu.

Mnozí lidé by si mohli myslet, že cykloturistika a cyklodoprava jsou jedno a totéž…

Naopak! Jsou to dvě diametrálně odlišné věci.

Skutečně?

Cykloturistika jako součást volnočasových aktivit je případ, kdy přijdete domů unavená z práce, vezmete kolo a jedete do přírody načerpat nové síly a odpočinout si. Nebo máte děti a pojedete se projet někam do lesa, tam kolo zaparkujete a půjdete se projít. Cyklodoprava je něco úplně jiného. Znamená to, že ´študáci´ budou dojíždět do školy na kole, někdo jiný zase do zaměstnání.

Mně to připadá celkem stejné – sednu na kolo a jedu…

Předně: Cykloturistiku často řeší propagační materiály a jak jsem už zmínil, je to hlavně volnočasová aktivita. Kdežto cyklodoprava se zaměřuje na to, jak vypadá infrastruktura ve městě a nejbližším okolí. Někdy se to prolíná, ale když to zjednoduším, cyklodoprava je o tom, jak cyklistům zjednodušit pohyb po městě.

Čerpali jste pro naši cyklodopravu nápady například v zahraničí?

Ano. Před třemi lety jsme se zabývali projektem, který měl odpovědět na jednoduchou otázku: Co se stalo, že v roce 1989 byla města Československa, Polska i východního Německa na tom byla s cyklodopravou podobně špatně, a nyní se to nedá srovnat? Píše se rok 2014 a Drážďany, Lipsko i další východoněmecká města jsou už dnes cyklisticky vyspělá, kdežto ta naše stále tápou. Pardubice jsou v Česku skvost, ale oproti cizině zaostávají.

Snažil jste se přijít důvodu takzvaně na kloub?

Ano, byl jsem tři roky na stáži v technické univerzitě v Drážďanech. Výsledkem mého poznání je dokument a strategie, které poskytují návody, jak situaci u nás změnit. Cílem je, aby města vytvořila cyklistům podmínky a ti se mohli stát součástí dopravy. Aby přestali být těmi, na které ostatní motoristé pohlížejí jako na překážky v provozu.