Velké pozdvižení ve vsi Černá Řeka způsobil v pátek papoušek Kuba, který ulétl ze svého domova. Čtyřhodinový hon na uprchlíka zburcoval všechny sousedy i domažlické hasiče.

Tříletý papoušek Kuba žije se svou majitelkou Elenou Švonavcovou v clubu P1. Místo klece má v domku malý stromek a je zvyklý se po místnostech volně pohybovat. Občas vylétl na některý nižší strom v okolí, brzy se však vrátil sám, nebo na zavolání své paničky. Až do pátečního odpoledne.

„Nikdy nic takového neudělal. Prostě si sedl na parapet, rozhlédl se, odlétl pryč a teď se ani za nic nechce vrátit. Sedí si až tamhle vysoko na stromě a je šťastný. Ale já z toho teda šťastná nejsem," bědovala majitelka Elena.

Pták ale z nabyté svobody začal být brzy spíše vyděšený. Držel se zoufale jedné větve a často jako by netušil jak se z koruny stromu vymotat.

„Haló! Co je?" volal papoušek ze stromu. Občas ze svého úkrytu někoho dole počastoval oslovením „Magore!", jeho nejvíce oblíbeným zvoláním v prekérní situaci však bylo prosté „Au! Au!"

„Já ti dám au! Počkej, až slezeš dolů, ty budeš mít takový au! A dostaneš zaracha," vyhrožovala Kubovi majitelka.

Na prosby ani výhrůžky však opeřenec nereagoval, a tak zoufalá žena povolala na místo domažlické hasiče. Ani ti však Kubu nepolapili.

„Zkusili jsme to dvakrát, dokonce jsme plošinou k papouškovi vyvezli i jeho majitelku," vysvětlil hasič R. Kohout. „Například na chytání koček máme speciální nastavovací tyč, ale ten papoušek před námi prostě vždy uletěl na jiný strom. S tím se nedalo nic dělat," dodal před odjezdem.

Stále se rozšiřující parta lovců z řad kamarádů a ochotných sousedů marně volala o pomoc i zoologickou zahradu i záchrannou stanici živočichů. Uniklý papoušek Ara ararauna má koneckonců hodnotu desítek tisíc korun.

Poté již nezbylo než vzít situaci do vlastních rukou a začít vymýšlet čím dál nebezpečnější způsoby jak ptáka sundat či za ním vyšplhat.

Kromě tleskání či volání „Kubo, sakra pojď už domů! Pojď k mamince!" se snažili ptáka vyplašit házením větví, kamení, střelbou z narychlo vyrobeného praku, a dokonce i střelbou z brokovnice do sousedních větví.

Vždy se však podařilo dosáhnout pouze toho, že vyděšený a brzy i potlučený papoušek jen popolétl na další, zpravidla vyšší strom.

V hustém listoví přitom bylo možné ptáka neztratit jen díky jeho pestrobarevnému peří a občasnému zoufalému pokřikování.

„My ho všichni máme tak rádi, nevím, co budeme dělat, jestli se mu něco stane," děsila se další z Kubových spolubydlících.

Ze shluku stromů u silnice na Lískovou se pták brzy přesunul na stromy při nedalekých loukách, pronásledován houfem dospělých i dětí. Když přistál na smrku, troufli si již někteří odvážlivci za ním i vyšplhat. Kuba ale unikl i tentokrát.

Po čtyřhodinovém nahánění však již začal být příliš unavený a postupně létal níž a níž, dokud nakonec nepřistál na větvi jen kousek nad zemí. To už jeho 'maminka' Elena zběsile běžela přes louku. Přitáhla si větev stromu a vyjukaného opeřence polapila.

Poté Kubu políbila a spokojeně se zhroutila do trávy s papouškem na prsou a šťastným úsměvem na rtech.

Ptáka, který při svém dobrodružném útěku přišel o jedno z per na křídle, si nakonec rádi pohladili i ostatní zachránci. Spokojená majitelka jim za jejich pomoc vzkazuje jedno velké „Díky!"