Za velmi krásného dne se sešlo na návrší pod opravovanou ruinou původně románského kostela svatého Mikuláše necelých 50 „poutníků“ a to většinou Němců, členů společnosti „Ackermann Gemeinde“ („Oráčova obec“, která má českou pobočku též v Praze) i četní potomci místních německých rodáků, kteří upřímně lnou ke staroslavné obci v níž po dlouhé generace už od „Bílé hory“ žili jejich předci… Slavnost večer předčasně převršilo počasí.

Na rozhraní 50. 60. let minulého století i tisíciletí jsem obdržel od dávno už zesnulého a tehdy všude velmi známého „Arcichoda“ such. „Bárty“ Duffka z Mrákova ale tlumačovského rodáka „velice podrobnou studii o Janu ze Šitboře v Almanachu jenské univerzity (tehdy v Německé demokratické republice NDR).

Žádal mě z dávného přátelství o její co možná nejpřesnější překlad. Když jsem ho velmi brzy připravil, požádal jsem, místo slíbeného „honoráře“ o výtisk Almanachu, který mi po kratičké úvaze arch. D. věnoval. Jenomže při zlomyslně založeném nočním požáru mého rodného domku v Domažlicích (22. března 2005) spolu s mojí velmi vzácnou knihovnou zřejmě shořel. O Janovi ze Šitboře jsem tehdy psal …

Autor studie v uváděném „Almanachu“, profesor dějin německé literatury na univerzitě v Jeně Johannes Fischer, (jako jméno uvádím jen zpaměti), shromažďoval pilně prameny o Janovi ze Š., jak píše, přes 30 let, a některé se „ztratily“ průběhem II. světové války (například valná část nejstarší části archivu Univerzity Karlovy, jíž se fašisté snažili zužit odvezením do „Říše“.

Ilustrační foto.
Muži, který přerazil nos řediteli školy, hrozí tři roky

Kresba od autora článku Jana Prokopa Holého.Zdroj: DeníkDle svědectví pamětníků tyto archiválie shořely při leteckém bombardování klatovského nádraží na jaře 1945). Další při požáru Staroměstské radnice …

Dle studie se „Henzlin“ narodil nejspíš v letech 1347 1348 na šitbořské dosud stojící faře, jako syn, katolického duchovního, rovněž Henzlina. (Před rokem 1350 nebylo kněžské bězženství „celibát“ chápáno ještě příliš důsledně!).

Henzlin byl zcela jistě vychováván důsledně k pozdějšímu kněžství. Dle prastaré poznámky v konzistorních pramenech už děd Janův rovněž Henzlin byl knězem v Mělnici, Mutěníně a Pivoni. (O otci Henzlinovi našel autor studie zmínku:“ Henzlimus Curants de Sutbor, fitius Henzlini Curati de Sutbor …“).

Po brzké otcově smrti (asi 1362) odvezli Jana oba poručníci dětí a pořadatelé pozůstalosti Kubík a Slávek („Cubico et Slawco“) k Benediktinům v Teplé na kněžské studium.

Jenže on pak odešel na nově založenou Univerzitu Karlovu do Prahy, kde vystudoval ještě práva. Jako hotový právník působil prý nejprve v Lounech, pak dlouhá léta v Žatci a nakonec v Novém Městě Pražském. Je snad spoluautorem „Tepelského kodexu“ a testů předhusitských českých písní. Zemřel v Praze na počátku roku 1415.

Jan Prokop Holý