V malém severočeském městečku Vratislavice byl jeho otec žádaným klempířem, které svého syna Ferdinanda občas s sebou bral do známe kobercové firmy Ginzky, aby mu pomohl při různých pracích a opravách.

Ferdl, jak mu už tenkrát přezdívali, mohl později kvůli svému zvláštnímu technickému nadání nastoupit do učiliště při Vídeňských elektrických závodech Egger. Už ve svých 22 letech byl posedlý myšlenkou sestrojit nábojový motor pro pohon vozidel, což se mu také brzy povedlo uskutečnit a jeho systémem byly pak vybaveny všechny vídeňské autobusy a tramvaje.

Ve věku 25 let mu nabídla vídeňská firma Lohner místo šerkonstruktéra. Zde také vyvinul první vůz s elektrickým motorem. Po mnoha úspěšných letech mu v roce 1910 bývalé závody Daimler ve Vídni nabídly místo technického ředitele vývoje. Poté, co se Československo odtrhlo v roce 1918 od monarchie, byl Porsche jmenován generálním ředitelem rakouského závodu Daimler. Záhy na to byl povolán do Německa, kde měl převzít jako technický ředitel vedení tamního závodu.

Porsche byl u dělníků a mistrů oblíbený a ctěný, což mu také přineslo napětí a spory s vyššími místy, protože jeho styky se nelíbily starým usedlým ředitelům, kteří si od dělníků dodržovali odstup. Hlavně díky těmto rozporům opustil Daimler a zřídil s několika bývalými pracovníky v jedné malé garáži vlastní konstrukční firmu.

Nadcházející období války v Evropě ovlivnilo také působiště Porscheho. Ten byl Hitlerem zmocněn pro veškerou výrobu tanků a bojové techniky a byl podřízený válečnému ministru Speerovi. Porsche byl také současně zodpovědný za válečnou produkci firmy Peugeot.

Konec války zažil Porsche ve svém rakouském sídle v Zell am See. Krátce na to byl pod záminkou, aby mohl při vybudování francouzské automobilky, pozván do německého Baden-Badenu, který ležel ve francouzské okupační zóně. Po příjezdu byl francouzskou policií vzat do zajetí a jako válečný zločinec transportován do věznice v Dijonu, kde byl skoro 22 měsíců ve vazbě. Přes velký vliv své francouzské obhájkyně dosáhl toho, že mohl být na milionovou kauci propuštěn. Žádanou milionovou kauci složil u francouzského soudu známý francouzský sportovní novinář Charles Farroux. Co nedokázal nikdy z bývalého Německa, dokázal tento Francouz. Pro Porscheho bylo vše jako malý zázrak. Vzápětí mohl jet do rakouského Kitzbühdlu, kde strávil ještě nějakou dobu v domácím vězení a byl hlídán.

Teprve v roce 1949 obdržel nový cestovní pas a mohl konečně se svým synem do Německa. První cesta vedla samozřejmě do Wolfsburgu, kde mezitím běžela produkce známého „Brouka“ na plné obrátky. Čas pro další technický vývoj nezůstal dlouho stát. Mimo vývoje sportovního vozu mohl nyní konečně plnit svůj dávný sen a pracovat na novém traktoru pro rolníky. Tím více zasáhla lidi v roce 1951 zpráva o jeho úmrtí. Porsche zemřel ve věku 76 let a byl pochován ve městě Zell am See.

W. Macker