Ves Štítary patří pod město Hostouň. Je to, stejně jako Hostouň, velmi starobylé sídlo. Mezi Štítary a Tasnovicemi, na levém břehu Radbuzy se vypíná protáhlý hřbet, na němž stojí kostel svatého Vavřince. Ten je centrem staroslovanského hradiště z 8. století. Hradiště obklopuje několik dodnes patrných valů, novověkou historii připomínají dva zdejší hřbitovy.

Vítězství křesťanství symbolizuje právě onen gotický kostel sv. Vavřince. Do kostela vedly dvě cesty – ta schůdnější z Tasnovic. Tam se nacházela i tvrz původních majitelů. Tasnovice tak byly centrem i malého panstvíčka, které koupili nejdříve Lobkowiczové a pak Trauttmansdorffové. Sídlem zdejší farnosti byly ale Štítary. Tady stávala i fara, jejíž, dnes již zbarokovanou podobu, najdeme právě za kaplí Judy Tadeáše. Zdejší faráři si však po staletí museli odbývat svoje povinnosti až na vrcholu štítarského kopce, v kostele sv. Vavřince.

V první polovině 18. století byl farářem ve Štítarech Josef Partner. Prý byl velmi nemocný a na štítarský kopec nemohl dojít. Ale aby dostál svým povinnostem a mohl sloužit všechny mše, nechal na vlastní náklady (v roce 1705) vybudovat přímo ve Štítarech skvělou barokní kapli. Na kapli byly i sluneční hodiny. A také latinský nápis: (volně přeloženo) „Kolik je hodin, každý ví, ale kdy zemře, zná jen milý Bůh„. Hodiny i nápis zmizely i s omítkou. Ale kaple stojí. A je dobře,“že lidem na očích“. Snad se dočká i znovuzrození. Farář Josef Partner je prý ve své kapli i pohřben. Také ji zasvětil Judovi Tadeášovi proto, že míval velké bolesti a hlavním úkolem tohoto svatého je právě od bolestí pomáhat nebo naučit lidi je trpělivě snášet.

Marie Špačková