Když jsem byl v sobotu 7. prosince ve Kdyňské Sokolovně na závěrečné tanečních mého vnuka, netušil jsem, že budu svědkem derniéry populární domažlické kapely Crystal band. A protože jejího kapelníka Zdeňka Peroutku znám už nějaký pátek, nedalo mi to, abych se ho nezeptal, co je na tom pravdy.
Zdeňku, myslíte to s koncem Crystalu opravu vážně?
Ano, je to tak. Vloni 12. května, kdy jsme slavili kulatou šedesátku ve stanu Penzionu Viola, už tam jsem avizoval konec. Říká se, že v nejlepším se má odejít. Teď ale vážně. Už nejsem nejmladší, spoustě mladých muzikantů jsem pomohl do jejich hudebního života a i já sám jsem se hudbě dosti dlouho věnoval. Dosáhl jsem prakticky všeho, co jsem si v hudebním životě přál. Crystal bude mít vlastně pokračování v Malé Hájence Miroslava Palečka. Vždyť jen slavná Konrádyho dudácká je o dva roky starší.
Ovšem když slyším název Crystal, ozve se jméno Peroutka a naopak.
Taneční orchestr CRYSTAL byl založen na podzim roku 1958. Tehdy se sešlo osm hudebníků, v čele s prvním kapelníkem Josefem Kohoutem. Od roku 1964 převzal kapelu Vojtěch Řehoř a po něm Miroslav Forst. Já jsem přišel do Crystalu po vojně v roce 1966 a vlastně jsem vystřídal Vojtu Řehoře na postu 1. Es alt saxofonu,“ připomíná Zdeněk část historie a vzniku kapely a pokračuje: „On se stěhoval do Brna. A já se stal kapelníkem v roce 1973, což bylo před 46 lety. Tehdy měl Crystal sedm členů a v té době jsme hráli hlavně hity z divadel Semafor, Rokoko, Apolo a dalších a tím vlastně stoupala i naše popularita. Už asi nikdo nespočítá, kolik bylo tehdy oblíbených nedělních čajů, ať už u Kalousů, ve Slávii, tanečních zábav, plesů, maturáků nebo tanečních. Ale to nebylo jen v Domažlicích a okolí. Jezdili jsme hrát po celých západních Čechách, byli jsme v Německu i Francii. Jmenovat všechna místa by zabralo hodně času a stejně bych asi na všechna nevzpomněl. K těm tanečním jednu milou vzpomínku. Když vloni slavila Škola tance manželů Vostárkových ve Kdyni 50 let činnosti a my 60, poděkoval jim tehdejší starosta pan Löffelman. Při této příležitosti připomněl i to, že za celých 50 let jsme my nevynechali ani jedny taneční právě ve Kdyni a pogratuloval nám. Pro někoho možná maličkost, ale nás to moc potěšilo.
Chcete tím říci, že nikdo jiný si na vás nevzpomněl?
Nechci, aby to vyznělo jako chlubení, ale před pár lety jsem dostal blahopřejný dopis k mým 70. narozeninám od tehdejšího ministra kultury Mgr. D. Hermana.
Řekněte mi ještě, kolik lidí prošlo Crystalem a co budete bez něj dělat? Bez hudby to s vámi asi nepůjde, že?
Pro upřesnění chci říct ještě to, že v 90. letech jsme začali více jezdit do ciziny a k názvu Crystalu jsme připojili ještě slovo ‚band‘. Orchestrem prošla řada hudebníků. Někteří potom působili jinde, nebo si založili vlastní kapelu, také se někteří vrátili. Jestli dobře počítám, tak více jak jednu sezonu si u nás zahrálo 84 muzikantů. Zahrál a zazpíval si s námi i Karel Zich nebo Lída Nopová. Naše zpěvačka Jitka Mühlbauerová se prozpívala před léty do finále talentů ČSSR.
A co já budu dělat? Rád hraji Seniorská odpoledne s ukázkou sebeobrany pro obecní úřady, svatby, narozeninové oslavy a tak dále, ale jako Zdeněk Peroutka band – sám.
Stanislav Kitzberger
