Všeobecně se ví, že v tyto dny vzdáváme úctu všem, kteří tady byli před námi. Málokdo si však uvědomí, kde jsou prvopočátky těchto tří svátků.

Uvedené svátky můžeme vypozorovat už v době keltské. Rok Keltů zahajoval svátek Samhain (ze sam-fiun – konec léta). Slavil se 1. listopadu v noci jako vstup do nového roku.

Křesťané keltský obyčej převzali v podobě Svátku všech Svatých, což je 1. listopadu. Den nato, 2. listopadu, si připomínáme Dušičky jako svátek všech zesnulých.

Svátek Všech svatých vychází z doložené historické události, jíž bylo vysvěcení chrámu Pantheon v Římě v roce 609, který Římanům sloužil k uctívání jejich bohů. Svátek Všech svatých je vzpomínkovou slavností na zemřelé, kteří dosáhli věčné blaženosti.

Dušičky jsou naopak vzpomínkou na ty, kteří této blaženosti na onom světě zatím nedošli, tedy na nešťastné duše v očistci.

Uctívání památky zesnulých zavedl roku 998 benediktýnský opat Odillo z Cluny a zvyk se rychle rozšířil po křesťanských zemích.