Před patnácti lety si pořídil andulky a kanáry. Ale jenom u nich nezůstal. Pak si koupil alexandry malé, kteří původně pocházejí z Asie, papoušky senegalské a amazoňany oranžokřídlé i modročelé, jejichž domovinou je zase Amerika.

Protože má chovné páry, mláďata prodává. „Neměl bych je všechny kam dát. Už takhle to těžko stíhám,“ přiznal Thomayer, který se mimo jiné stará o křepelky, holuby či nutrie. Ostatně ke zvířatům má blízko, pracuje jako vedoucí rostlinné výroby v zemědělské společnosti Čerchov, která má středisko také v Chodově. „Dcera říká, že jsem blázen. Manželka už nenadává, za ta léta si zvykla,“ smál se.

Péče o cizokrajné papoušky je podle něj nenáročná. Krmí je jednou denně, většinou dostanou speciální směs, ale pochutnají si třeba i na jablkách nebo mrkvi. Thomayer však musí dát pozor na teplotní výkyvy. Papoušci nemají rádi příliš chladné počasí. Jakmile teploty klesnou pod čtyři stupně Celsia, musejí ptáci z voliéry do vyhřívaného prostoru. „Beru si je pak s sebou do práce, kde stráví celou zimu,“ dodal.

Při jejich převozu musí být opatrný, aby mu opeřenci neulétli. Už by se nevrátili a ve volné přírodě nepřežili, zřejmě by se stali potravou pro dravce. „Když jsem papoušky přivezl, nalétávali na ně krahujci. Ale už se to srovnalo a nikdo je neohrožuje,“ uvedl. Zatímco amazoňani o sobě dávají vědět hlasitým křikem, papoušci senegalští jsou klidnější. „Tolik se neprojevují. Ovšem samice už mě asi pozná, protože když na ni zapískám, vždycky mi odpoví,“ uzavřel.