„Chodský lid si rád vyprávěl, uměl se bavit, lidi se scházeli a neodcizili se,“ zmínila Anna Krocová. Nejlépe podle ní nejen život Chodů, ale i nářečí, vystihují díla klenečského rodáka, spisovatele Jindřicha Šimona Baara. Kromě něj doporučila i básně či chodské pohádky a zmínila i práci Jindřicha Jindřicha, dalšího místního umělce a sběratele. Ten mimo jiné nashromáždil přes 1000 kousků podmaleb na sklo.

Tuto starou, a nejenom chodskou, malířskou techniku se Anna Krocová naučila více méně náhodou. Když začala sama podnikat, malovala na porcelán, vytvářela dekorační talíře i hliněné kachle, objevil se u ní jeden Němec. „Jmenoval se Max. Ptal se, zda umím podmalby na sklo. Já o tom vůbec nic nevěděla. Takže jsem vše začala sama od sebe zkoušet a vypracovala jsem se až k tomu, co vidíte dnes,“ zmínila v jedné z osobních vzpomínek na školní léta i život na Chodsku.

Podmalba vzniká nejprve jako návrh, ten se překreslí na papír, pak na čisté sklo. Kontury a stíny se zesílí, aby byl obrázek plastičtější, a nakonec se vybarví temperami. Anninu práci mají například i známí čeští umělci. Obraz z podmalby na sklo se svatým Ondřejem si odnesl herec Ondřej Vetchý, svatého Jiří zas herec a režisér Jiří Strach.

„Dokonce si u mě objednal ještě jeden obraz, svatého Jana Nepomuckého,“ pochlubila se Deníku Krocová.

Její povídání doplňovala ukázka spřádání lnu na kolovrátcích v podání Lady Tiché a její tety paní Jírovcové, kromě nic vše ozvláštnila i okrojovaná Kateřina Vaňková svou hrou na dudy a líbivým zpěvem. Ten strhl i ostatní posluchače. Ostatně Chody písničky provázeli po celý život, od kolébky do hrobu. „Byly to ukolébavky, říkanky, zpívalo se o Vánocích, při každé práci, doma, v sensi, na dvoře, ve stáji, v mařtali, při řemesle, při přástkách, voračkách, dožínkách, svatbách, masopustech, o pouti, posvícení, na poli a nejvíce u muzice v hospodě,“ vyjmenovala Anna a zavzpomínala: „Když jsem po návratu z keramické školy na Chodsko nastoupila v Chodovii, pracovala tam řada děvčat z Postřekova a ony dovedly při práci zpívat. Malovalo se, zpívalo se. Postupem času se ale písnička ztrácela, stejně jako přirozená radost.“

Zdroj: Petra Kůtová

Besedu o chodském folkloru pojala s lehkostí a vtipem sobě vlastním. Vytvořila uvolněnou a příjemnou a laskavou atmosféru, při níž si návštěvník připadal, jako kdyby šel na kávu ke své oblíbené tetičce či babičce.

Zdroj: Petra Kůtová