„Spodci jsou v našem mariáši chodské ženy, které jsou krásné, hrdé a pracovité. Jako svršky jsme zvolili chodské muzikanty, kteří dokážou lidem rychle změnit náladu a rozproudit zábavu. Za krále jsme vybrali chodské muže, neboť ti jsou odvážní, ale i tvrdohlaví a stálí. A pro esa jsme použili symboly kraje. Pro kule jsme vybrali věž Chodského hradu, pro zelené poutní kostelík sv. Vavřince a Čerchov, pro žaludy tradiční chodskou vesnici a pro srdce znak Domažlic, což je vlastně takové srdce Chodska,“ popisuje členka spolku Chodsko žije, historička a domažlická kronikářka Kristýna Pinkrová.

Sama je jakousi duchovní matkou Chodského mariáše, autorkou kreseb je pak její kolegyně z Muzea Chodska Slávka Štrbová.

S nápadem propagovat region tímto netradičním způsobem přišel spolek už před lety. Loni tak vznikl Černý Petr s motivy Chodska, předloni to zase byly omalovánky. „Snažíme se každý rok nabídnout produkt, který bude lidi hravou formou seznamovat s fenoménem Chodska. Chceme zkrátka, aby to nebyla jen obyčejná reklama, ale aby to lidem přineslo i nějaké poznání,“ vysvětluje Pinkrová.

Skiareály na Železnorudsku se již chystají na otevření.
Skiareály v pátek otevřou. Nutná bude ochrana obličeje i rozestupy

350 hodin práce

Když se zamýšlí, jak dlouho karty vznikaly, odhaduje, že s kolegyní Slávkou Štrbovou na nich odpracovaly dohromady kolem 350 hodin. „Spolková činnost je náš koníček, kterému se věnujeme ve svém volném čase,“ usmívá se Pinkrová.

Karty stojí 130 korun a k dostání jsou v Muzeu Chodska nebo v tabáku na domažlickém náměstí. Se členy spolku je též možné domluvit individuální předání nebo zaslání.

Vydání karet finančně podpořilo město Domažlice. Peníze, které se získají jejich prodejem, zůstávají v pokladně spolku, a ten díky nim může financovat výrobu dalších propagačních předmětů, například knih. V předešlých letech vyšly třeba publikace věnované historii poštovnictví na Domažlicku nebo období první světové války v regionu. Úplně čerstvá je pak kniha Pozor, hranice, která je česko-německá.

„Cílem našeho spolku je, aby se v regionu hezky žilo a lidé se sem rádi vraceli. Vždyť vytváříme půdu pro naše potomky. A ti musí znát historii místa, kde žijí,“ zamýšlí se Pinkrová.