„Jako dítě mi dal dědeček vojáčky na hraní, od té doby jsem měl o tuto oblast zájem. Vojenské výjevy a vojáky jsem kreslil už jako dítě v mateřské škole. Neměl jsem však tehdy žádnou literaturu. Až v roce 1963 po příchodu do Plzně jsem měl možnost studovat odbornou literaturu a začal se o tuto oblast dopodrobna zajímat. Za svých studií v Praze jsem pak navštěvoval Invalidovnu – Vojenský historický ústav, pídil se po informacích po knihovnách. Pracně jsem vše dával dohromady – vojenské stejnokroje jsem postupně řadil podle států a časového sledu,“ vzpomíná pan Vogeltanz.

„Vzhledem k nedostatku reprodukční techniky jsem tehdy vše přepisoval, překresloval, dnes je převážná většina informací a obrázků dostupná na webu, existují kopírky, reprodukce je tak velmi snadná,“ srovnává autor dříve těžší podmínky pro rozvoj své záliby.

„Měl jsem zájem hlavně o období Třicetileté války. A zajímaly mne pak i uniformy až do konce 19. století, dokud byly výrazně barevné,“ pokračuje autor kreseb.

„Navázal jsem kontakty s plk. Vágnerem, ak. malířem Karlem Tomanem. Jezdil jsem také do NDR, kde byly kluby vojenské historie. Dostupné tam také byly knihy s vojenskou historickou tematikou, z Francie chodil časopis Uniforms, další prameny jsem měl i z Anglie,“ popisuje Jan Vogeltanz zdroje pro své dlouholeté studium.

Proč dostala výstava název Dvojí sukno? „Jde o historický název pro uniformu. Jejím základem byl vždy kabát a dále vyložení bylo v jiné barvě odpovídající příslušnému pluku. Kabát měl typické barvy – například pro rakouskou pěchotu bílý, Prusové měly modré kabáty, Rusové zelené, Angličané červené, Francouzi do revoluce bílé, později modré kabáty,“ uvádí několik příkladů pan Vogeltanz.

Vernisáž výstavy je připravena na úterý 26. září 17.00 hodin. Expozice bude v Chodském hradu přístupna až do 31. prosince.

Čistírna odpadních vod. Ilustrační foto.
Generální oprava čističky vyjde Mrákov na desítky milionů korun