Hned na úvod zaznělaz obrazovek chodská koleda v podání Domažlické dudácké muziky a vše pak pokračovalo náhledem do chodských tradic a folkloru. Co je Chodsko a jak vypadají chodské Vánoce, popsala Kristýna Pinkrová z Muzea Chodska.

„Uchovaly se zde určité tradice nebo se na ně navazuje, například dudácké písničky a koledy, kroje a různá řemesla. Do vysílání jsem přinesla ukázku perníkářství,“ uvedla Pinkrová s tím, že to bylo velmi rozšířené řemeslo. Na ukázku pak do studia přivezla dřevěné desky, v nichž byly vrypy Mikuláše a čerta, které fungovaly jako formy na perník. Kromě nich se ve vysílání objevila i forma na kapříka, jež pochází z 19. století.

Co se týká mikulášských tradic, na Chodsku kromě Mikuláše a čerta chodil i žid, koza a tento den navazovali na hospodářský rok. Lid se zkrátka snažil svátky zakomponovat do svého pracovního života. Všechny tradice však na Chodsku dodnes nepřetrvávají.

Mezi tradicemi, ve kterých se nepokračuje, je například strašení svaté Lucie. Ta chodila s dřevěným mečem namočeným v krvi, obcházela stavení a chtěla děvčatům vzít z paty krev nebo žaludek z břicha, až hodné maminky zakročily.

Druhou postavou byla Klempera, která obcházela domy s neckami. V nich byly zapíchané hřebíkya Klempera bouchala kladívkem o necky. Zlobivým dětem chtěla dát okovy nebo jim vrážet hřebíčky do nohou.

Chodské Vánoce se pak slavily jako svátky hojnosti. „O svátcích se věřilo, že čím je tabule bohatší, tím více se bude lidem další rok dařit. Na stole mělo být na Štědrý den minimálně devět pokrmů, aby se příští rok sklidilo devět mandelů na poli,“ pokračovala Pinkrová.

Po tématu svérázných chodských tradic následovala chodská koleda a povídání o krojích. Divákům se tak předvedl velmi krásný zdobení kroj, takzvaný selský. Jednotlivé části měly navíc fialové či modré barvy, které se nosí především o adventním čase.