Dvaapadesátiletý Milan Zajíc z Chodské Lhoty dokáže zveršovat vše, co se v obci odehraje. Z jeho pera vzešla už stovka vtipně zrýmovaných básniček.

„Básnické střevo jsem získal po otci, který byl obecním kronikářem a také psal zveršované texty o dění v obci. Už odmalička jsem stále něco vymýšlel a skládal,“ říká místní veršotepec Milan Zajíc.

Jeho dílka místní nejen pobaví, ale slouží i jako podklad pro lhotského kronikáře Josefa Mráze.


„Snažím se tak naši obec zviditelnit. Každou akci si zaznamenám a pak se snažím dát jí zaječí styl. Humor je kořením života a stejně je to i s mým skládáním,“ pokračuje Zajíc s tím, že své záznamy a zážitky nechá vždy dva dny uležet , pak si je znovu přečte a pustí se do skládání.


„Mnohdy vše znovu přepíšu, nebo spálím a skádám znovu. Nestane se, že bych to nedokázal zveršovat, ale také záleží na kvalitě.“

Na svém kontě už má sto básniček a jsou mezi nimi i zrýmovaná blahopřání k jubilejím. Na nedostatek inspirace si Milan Zajíc nemůže stěžovat, protože se v Chodské Lhotě každých čtrnáct dní něco děje.


„Posledních pět let se rýmování věnuji mnohem víc. Když mě políbí múza, napíšu básničku třeba za dvě hodiny,“ dodává Zajíc.
Inspirace mu nechybí a jak sám říká, stačí otevřít oči a dívat se kolem sebe.