S prací až do pozdních večerních hodin počítala včera 49letá Jana Psutková z Klenčí, která se chodské keramice věnuje od svých patnácti let. Nejprve pracovala v družstvu Chodovia, v roce 1992 se osamostatnila a začala chodskou keramiku vyrábět doma s velkou pomocí manžela Miloše.

„Dnes ještě dělám, abych mohla vyhovět požadavkům návštěvníků Chodských slavností. Poslední týdny vstávám v půl šesté a do deseti večer, někdy do půl jedenácté, dělám, samozřejmě s přestávkami na jídlo," uvedla v pátek Deníku Psutková s tím, že během dne si musí ´urvat´ chvilku času na návštěvu kadeřnice, aby v sobotu a v neděli vypadala v Domažlicích k světu.

Na Chodské slavnosti připravovali veškerý sortiment.

„Chystali jsme věci točené i lité do formy, bílé i černé, ale hlavně miniatury, o které je největší zájem. Stejně si myslím, že malých věcí, které si návštěvníci rádi odnášejí, protože se vejdou takzvaně do kapsy, nemám dost," uvažuje a dodává: „Manžel, pokud není v práci, točí a leje, já ´peču´ a maluju. Vypomáhá mi i jedna malířka – brigádnice. Jináč si musíme vystačit sami."

Před sobotní cestou do Domažlic, kde bude nejen prodávat pravou chodskou keramiku, ale i ukazovat, jak se zdobí, ji čeká zabalení všech svých křehkých výrobků, aby se nerozbily. O návštěvě některého z pořadů, které ´Chodské´ nabízí,´ nemůže být ani řeč.

„Budu ve stánku předvádět malování, dokud budou chodit po náměstí lidi. V sobotu to bývá někdy od rána až do soumraku, v neděli zpravidla do 17 hodin," odpovídá.

„Dnes musím ještě vyndavat výrobky z pece, namalovat je a dát vypálit, aby to bylo možné v neděli vzít do Domažlic," podotýká.

Mýlil by se ten, kdo by si myslel, že po Chodských slavnostech bude odpočívat.

„Keramika mne živí a mám nasmlouvané výrobky, které musím včas udělat. Trochu si odpočinu až tak po půlce září. To bychom chtěli s manželem odjet na pár dní do Chorvatska," prozrazuje s tím, že o chodskou keramiku je velký zájem, a proto i kulaté životní jubileum oslaví počátkem září tak trochu v běhu.

Jak vzniká černá a bílá chodská keramika

Bílá keramika. Na kruhu vytočený či z formy vyjmutý výrobek se v peci přežahne při 900 °C. Po vychladnutí se opatří bílou glazurou a vypálí při 1050 až 1150 °C, a to dle druhu použité hlíny. Glazura získá lesk. Na glazovaný podklad se malují zejména růžičky, pomněnky, astry, pětilístky a zvonečky, případně se doplní požadovaným nápisem. Po zaschnutí maleb jde výrobek znovu do pece, kde se při 800 °C barvy zafixují a získají lesk.

Černá keramika. Postup je až po glazování stejný jako u keramiky bílé. Glazovaný ´střep´ se natře černou matnou barvou. Do černého podkladu se malují budoucí barvené vzory – zejména vlčí máky, kopretiny, klasy, pomněnky a ´jetelky´ – nejprve směsí zinkové běloby a hřebíčkové silice. Výrobek se po zaschnutí otře buničitou vatou. Vzory zůstanou bílé na černém matném podkladu. Bíle namalované květy či lístky se vybarví jako omalovánky. Výrobek se vypaluje při 800 °C a barvy i černý podklad získají lesk.