Také letošní cestu na dovolenou z norského Stavangeru, kde pracuje, se rozhodl okořenit charitativním podtextem. Už loni absolvoval nadšený cyklista stejnou trasu a sbíral peníze na charitativní projekt SOS vesniček Bezpečný domov. Třicátník Karel Kokaisl se letos vydal domů do Klenčí s podobným záměrem. Součástí jeho cesty byla sbírka pro děti v Nepálu.

Před jeho cestou jsme si povídali přes skype o záměru zvládnout trasu obnášející přes 1200 km na bicyklu o celý den rychleji než vloni.

Zajímalo nás, jak cesta dopadla, kolik najel kilometrů a za jak dlouho trasu zvládl.

„Na kole jsem strávil za čtyři dny 52 hodin a najel jsem 1215,3 kilometru. Podařilo se mi vybrat 3 034 norské koruny," odpověděl Deníku nadšenec.

Jak je s těmito výsledky spokojený?

„Jsem spokojený, neboť každá koruna, co se vybere, je dobrá. V přepočtu na české koruny to dělá něco kolem 9 000 korun, ale možná tam nějaká koruna ještě přibude," míní Kokaisl.

Jak s vybranými penězi naloží, bude je přímo odesílat do Nepálu? Na co konkrétně tam peníze z jeho sbírky poslouží?

„Sbírka jde opět skrze SOS dětské vesničky a peníze půjdou na podporu práce SOS dětských vesniček v Nepálu. Po sérii ničivých zemětřesení je tam pořád potřeba velké pomoci. Peníze jdou přímo na účet organizace, která jejich předání zařídí, já s nimi vůbec do styku nepřicházím. V Nepálu mají ´vesničky´ svoji síť, kam peníze poukáží a jsou v Nepálu použity tam, kde jich je potřeba, cíleně je využijí," vysvětluje.

Jak se mu letos jelo ve srovnání s loňskem, ať už co se týče počasí, či s ohledem na skutečnost, že denně najel více, když potřeboval cestu zkrátit o den?

„Po pravdě řečeno, líp se mi jelo vloni. Zaprvé, jak říkáte, jsem musel za den ujet víc kilometrů a ono se to projeví. Letos mi také hodně foukal protivítr, byl docela silný. Minulý rok jsem si říkal, jak jednoduché je takto jet, ale letos to kvůli větru bylo místy docela těžké," přiznává.

Přímo se nabídla otázka, zda cestou zmokl…

„Cestou na mne spadlo sem tam pár kapek, ale pršet nepršelo," odpověděl cyklista.

Když jsme s ním hovořili před jízdou, jeho cíl obnášel najet denně 300 kilometrů. Podařilo se?

„Tři stovky kilometrů jsem v průměru za den najel. První den to bylo 316,10 km, další 306,40 km, předposlední den 310,20 km a poslední den jen 282,60 kilometru. Akorát se mi nepodařilo dojet do Klenčí, museli pro mne přijet do Chebu rodiče," prozrazuje Kokaisl.

Už nemohl jet, nebo měl defekt? Co předčasné ukončení jízdy způsobilo?

„Časově mi to nevyšlo, protože jsem se cestou trošku ´zamotal´ v Dánsku. Když jsem čtvrtý den přejel hranice a dostal se ve dvanáct hodin večer do Chebu, musel jsem chtě nechtě skončit, neboť další den už jsem musel být na důležité návštěvě. Domů to sice byl už jen kousek, ale z časových důvodů jsem se rozhodl takto," vysvětluje.

Nešlo nezeptat se na zmíněné ´zamotání´ v Dánsku. Co se mu tam přihodilo?

„Dostal jsem se tam na jednu šotolinovou cestu. Zavedla mne na ni GPSka a nedalo se po ní jet na silničním kole. Musel jsem proto vše objíždět a tam jsem si ´zajel´. Dvacet, třicet kilometrů je při takové dálkové trase znát. Pak už jsem například nestíhal hotely, kde jsem měl domluvené přespání. Tam jsem si ´zajel´ první den 30 kilometrů a další den jsem ještě vyjel špatně z jednoho města. Myslel jsem si, že se vrátím na silnici, po níž jsem původně chtěl jet, jenže tam na ni žádná odbočka už nebyla a já si zajel dalších zhruba 30 kilometrů," vypočítává s tím, že zbytečně najeté kilometry obnášejí více než polovinu těch, které by najel z Chebu domů do Klenčí.

Neměli rodiče strach, co se přihodilo, když jim telefonoval, aby pro něj do Chebu přijeli? Bbyli jeho jízdou na kole nadšení i letos?

„Neměli. Věděli, kde na trase se pohybuji a znali i můj program na další den, takže s tím už tak trochu počítali. Nadšení – to je možná silné slovo. Řekl bych, že byli rádi, jak se mi vše, co jsem si předsevzal, podařilo splnit," odpovídá cyklista Kokaisl.

Jak se nyní s odstupem času cítí, jak na svoji druhou charitativní jízdu nahlíží? Už ví, zda se bude příští rok opakovat do třetice ?

„Letos to bylo trošku těžší než vloni, zpočátku jsem moc spokojený nebyl, ale nyní už z toho mám dobrý pocit. Myslím si, že do třetice už takto domů na dovolenou nepojedu. Pokusím se najít jinou cestu – jiný způsob jak podobně pomáhat," uvedl Deníku na závěr cyklistický nadšenec.