Když v sobotu 17. července zahajoval starosta obce Babylon Miroslav Pazdera a místopředseda Občanského sdružení Karel Sedlák dvanáctý ročník Mistrovství republiky ve zvedání kamene, pozvali k pódiu také strakonického rodáka a obyvatele, inženýra Pavla Pavla. Člověka, jenž se postavou s připravujícími se závodníky nemohl poměřit ani náhodou, který ale svým důvtipem a přemýšlením dokázal nedaleko od místa soutěže pohnout kamenem těžkým 40 tun – před rokem vrátil do lože viklan zvaný Čertův kámen.

Za tento výkon se mu dostalo od představitelů obce uznání a od diváků potlesku.

„Přeji Babylonu nejen další turistickou atrakci v podobě viklanu, ale také návrat bývalé pověsti proslulého letoviska a lázeňského městečka,“ řekl Pavel v odpovědi za poděkování a potom si udělal chvilku, abychom poseděli na hráčské lavičce z doslechu siláckého klání ve stanu a popovídali si o sochách moai i o problémech kolem usazování Čertova Kamene zpět na jeho místo.

„Tyhle záhady mě zajímaly od mládí a myšlenka, jak se sochy na Velikonočním ostrově dostaly tam, kde stojí, mě zaujala nejvíc,“ vrátil se Pavel Pavel o desítky let zpátky.

„Zkusil jsem vypočítat, co se musí udělat, aby sochu „rozchodilo“ pár lidí, a když jsem to měl na papíře, bylo nutno to vyzkoušet. Dneska by nebyl problém sehnat sponzory, odjet na místo a vyzkoušet to přímo tam, jenomže v osmdesátých letech minulého století byla tahle myšlenka naivní – hranice na Západ byly neprostupné, normální smrtelník neměl šanci, a tak jsem si s kamarády ve Strakonicích tu sochu udělal betonovou. Vážila 20 tun a pomocí lan jsme s ní dokázali pohnout. Napsal jsem Thoru Heyerdahlovi, který se podobnými záhadami zabýval, a stal se malý zázrak. Dostal jsem oficiální pozvánku, která mi umožnila odjet a já mohl na Velikonočním ostrově a ve společnosti legendárního Heyerdahla vyřešit tajemství pohybu soch. Takový zážitek se stane jednou za život, v té době to byla opravdu bomba. Bylo mi 29 let.“

Velikonoční ostrov měl pohnutou historii a domorodci kdysi dávno pochopitelně věděli, jak se sochy dopravovaly z místa jejich vzniku na místa, kde jsou dodnes, jenomže se nedochovaly žádné záznamy. Z původních 3 až 5 tisíc obyvatel ostrova zde v roce 1900 žilo jen 111 lidí. Ostrov byl zdrojem otroků pro těžbu guána (ptačího trusu) a v nelidských podmínkách tam řada obyvatel zahynula. Historie se přenášela pouze pamětí a vyprávěním učených mužů nebo kněží a její kontinuita se přerušila, zbyly jen útržky. Vědělo se, že sochy chodily ve stoje v přívratných polokroužcích, ale víc ne.

„Zpívala nám tam stará babka písničku, která měla zvláštní rytmus a to měl být údajně rytmus stěhovačů soch.“ pokračuje Pavel, „Co to znamená, přemýšlel jsem. A oni mi tam říkali, že jak se socha kývá do stran, tak to chce nějaký rytmus. Když se socha nakloní, tak musí táhnou za točící lana jedna skupina a ty musíš zorganizovat ty lidi, aby tahali na povel. A já říkám, že nemám zkušenost, jen to odhaduju, ale když si budou všichni zpívat tu písničku, budou vědět, že na tenhle takt táhnou tihle a na další takt zase jiní, a mají to dané a nemusí je nikdo řídit a mávat a dávat povely… To je jedno z vysvětlení – synchronizace pohybu podle písničky, kterou se všichni naučí a nemusí je řídit ani ten nejlepší operátor…“

Celou výpravu popisuje kniha-deník Rapa Nui, doplněná o vyřešení další záhady – teorie vzniku slavné pravěké svatyně Stonehenge ve Velké Británii.

„Vraťme se nicméně do současnosti a k vašemu, teď již splněnému úkolu – vrátit zpět na místo Čertův kámen.“

„S místopředsedou Občanského sdružení Babylon Karlem Sedlákem se známe už víc než 20 let a on mi před pár lety povídá – dali jste zpátky na místo Kadovský viklan, u nás je podobný, mohl bys mi ho pomoct opravit. Já povídám – to nebude tak jednoduché, jednak nevím, kdo je vlastníkem pozemku, jestli to je přírodně chráněné… já nakreslím projekt, zkusím spočítat, kolik to váží, zkusím najít tu technickou stránku věci, ale na úřadech si to musíš vyběhat sám. Trvalo dva nebo tři roky, než sehnal povolení a mohla nastat další etapa. Tohle nepůjde pákami a lany, na to budu potřebovat hydraulickou techniku a k té svoje lidi, které musím zaplatit. Můžu tě sponzorovat použitím techniky, ale lidi si musíte zaplatit sami. Nakonec se našly peníze z dotací a mohli jsme začít.“

V roce 2008 vyhlásil Ing. Pavel Pavel, že se pokusí Čertovým kamenem pohnout, jenomže nastal problém, jak byl kámen původně nasměrovaný. Nebyl jediný obrázek, jediná fotka.

„Pozvali jsme geologa, který řekl: Hele, usekneme z toho kamene vzorek, na kterém si naznačím orientaci směrovou I prostorovou a světové strany, z toho matečního ložiska taky a rozborem vám řeknu, o kolik byl ten vrchní kamen pootočený a jakým úhlem… Je na to metoda pomocí siločar, jak láva tuhne v magnetickém poli. Tuhle nabídku jsme dostali zároveň s otázkou – zaplatíte to? Budou to desítky tisíc.

Tak povídám – já to raději zvednu, podívám se a budeme hledat pravděpodobné místo, kde kámen seděl v té misce. Zvedli jsme ho do výšky 25 centimetrů a já už věděl, že potřebuju ne 2 hevery, ale 4 a že potřebuju tančíky… Byl to prvotní průzkum.“

Viklan se vrátil na své původní místo, odkud jej v 60. letech 19. století shodili italští stavitelé trati, v roce 2009 právě o Babylonském létu. Pavel k tomu přidává pár zajímavostí.

„Loni jsme tady zničili hever za 30 tisíc – měli jsme tu čtyři hevery, tři jsme poškodili opravitelně a jeden nenávratně. Hever je ocelový svařenec, v kterém jezdí píst, pod kterým je hydraulický válec. Hevery jsou konstruované na rovinu, musí sedět na rovině a zvedat rovný díl, což v lese na jehličí a v případě kamene jaksi nejde, takže ten svařenec prasknul… jinak to byla zajímavá práce.“

„Poslední otázka – vrácení viklanu na své místo bylo dnes ukončeno oficiálně… jste tady naposledy?“

„Nikdy neříkej nikdy,“ odpověděl Pavel se smíchem, „Jednak tu mám řadu kamarádů a jednak je tu hezky. Jen doufám, že sem nikdy nebudu musel jet viklan opravovat a že ten se bude viklat k radosti a nespadne, nebo ho nějaké hovado neshodí. Bohužel – proti lidské blbosti není bezpečný ani bankovní trezor, ani viklací kámen.

Autor: Zdeněk Huspek