Pokud se o nás ve stáří nebude moci rodina a příbuzní postarat, můžeme využít služeb Domova pro seniory v Černovicích. Moderně zrekonstruované pavilony nabízejí domácí zázemí, klidné okolí a bezbariérový přístup.

Jak do domova?

Každý zájemce o umístění do domova si musí podat žádost u místní sociální pracovnice.„Stačí si vyzvednout tiskopis a paní Petlánová žadatelům pomůže a vysvětlí, jaké služby přesně poskytujeme a za jaké poplatky. Po vyplnění formuláře a lékařské prohlídce vstupují žadatelé do seznamu uchazečů,“ vysvětluje vedoucí domova Rudolf Köppel. Lidé jsou přijímáni podle pravidel. „Prvním je sociální potřebnost, rozhoduje věk žadatele, datum podání žádosti a v neposlední řadě i trvalé bydliště žadatele v Plzeňském kraji,“ doplňuje důležité informace ředitel Centra sociální péče Pavel Faschingbauer. V současné době je na seznamu kolem sedmdesáti uchazečů.

Poskytované služby

Hlavní je služba pobytová. Cena za měsíc činí 8 700 Kč. Zahrnuje tři hlavní jídla, dvě svačiny a obsluhu profesionálním personálem, dále teplo, elektřinu, vodu, výměnu ložního a praní osobního prádla. „Náklady na ubytování hradí každý ze svého důchodu. Může se ale stát, že důchod může být nízký, protože my jsme povinni nechat každému seniorovi 15% důchodu pro osobní potřebu. Pokud se stane, že 85% důchodu je nižší než částka, kterou je třeba zaplatit, doplácí zbytek příbuzní nebo stát,“ říká Faschingbauer. Nižší důchod prý není důvodem k nepřijetí. K odmítnutí může dojít při plné kapacitě domova, má–li žadatel nakažlivou chorobu, nebo si přeje službu, již domov nenabízí.

Ubytování a personál

Kapacita 103 lidí je v současné době zaplněna. O obyvatele pečuje 46 pracovníků – 10 zdravotních sester a 15 pomocníků sociální péče. „Každý senior má také klíčového pracovníka, kterému nejvíce důvěřuje,“ doplňuje Köppel. Ve třech pavilonech se nachází čtyři jednolůžkové, jeden třílůžkový a 48 dvoulůžkových pokojů. „Každý pokoj má sprchu, televizi a WC, u dvoulůžkových pokojů mají vždy dva pokoje WC společné,“ vysvětluje vedoucí domova. V Černovicích ovšem žijí i lidé, kteří jsou naprosto odkázáni na pomoc ostatních. „Téměř 50% obyvatelů domova jsou ležící,“ potvrzuje ředitel.

Prohlídka domova

Poprvé vcházíme do bývalého zámečku. „Tady máme ubytované ty, kteří jsou ještě schopni postarat se o sebe většinou sami,“ vysvětluje zástupkyně hlavní sestry Lubica Vaňková. Vcházíme do místnosti, kde se právě chystá oběd. Jeden ze starších pánů prostírá stůl pro všechny a my vcházíme do pokoje k Růženě Nedvědové.

V prostorném, prosluněném pokoji sedí u stolu sympatická paní. Hned se zdraví se sestrou, která ji přátelsky hladí po zádech a vysvětluje: „Paní Nedvědová, to je redaktorka Domažlického deníku a na něco se vás zeptá.“ Paní se chvíli zdráhá, ale poté se rozpovídá: „Jsem tady od roku 2005. Ráda chodím na procházky po okolí. Nejvíce si cením toho, že pro věřící, což jsem i já, se koná svatá mše a jezdí sem farář.“ Náhle do pokoje vstupuje sestra Vaňková. „Paní Nedvědová je strašně šikovná. Moc nám práci ulehčuje. Přestože je na vozíku, tak se o sebe snaží sama starat,“ chválí sestra seniorku. S průvodci dojdeme až do pavilonu, kde žije paní Jarmila Kohoutová. Té se rozzáří oči, hned jak vejdeme. Opět se všichni přátelsky zdraví. „22. září tu budu už sedm let, “ začíná s vyprávěním 83letá rodačka ze Staňkova. „Pamatuji, když nebyl domov ještě zrekonstruovaný. Bylo na pokojích i pět lidí. Já jsem si přála jednolůžkový pokoj a teď ho mám. Líbí se mi tady hlavě okolí, ráda chodím ven, protože jsme s manželem bydleli u lesa. Teď už mi ale nohy neslouží. Moje rodina za mnou jezdí každé tři týdny,“ dodává s radostí obyvatelka domova.

Opouštíme i tento pokoj. Cestou potkáváme řadu seniorů, kteří se procházejí po chodbách a mluví s lidmi z personálu. Když zahlédnou naši malou skupinku a úsměvem nás zdraví. Ze všech čiší klid a spokojenost.