Tak trochu s napětím jsem očekávala, s čím půjdou v Domažlicích do komunálních voleb ti, kteří se ucházejí o přízeň nás, voličů. A zatímco první z předvolebních tiskovin nazvanou Vod Hu nás jsem našla za stěračem auta, druhá – Domažlický občasník – mi připlula až domů.

Pokud jsem si myslela, že se jednotlivé volební strany a sdružení kandidátů budou v Domažlicích před komunálními volbami prezentovat hlavně nápady, co udělají pro blaho občanů – pokud se jim dostane voličské přízně, byla jsem bláhová.

Prvně zmiňovaná tiskovina – komiks plný „zaručených zpráv“, nenechává nit suchou téměř na nikom. Druhý plátek pak téměř ve stejném duchu brečí nad tím, jak ubližovalo jeho politické straně nejen současné vedení města, ale i řada dalších…

V komiksu, který slibuje i následná vydání, i ve zmíněném občasníku bohužel postrádám to stěžejní: Co hodlají udělat ti, kteří je nechali vytisknout a ucházejí se o přízeň voličů, pro obyvatele Domažlic? Jasné formulace o tom, jak například zajistí, aby bylo kde pracovat, parkovat či jakým způsobem chtějí umožnit lidem žít v Domažlicích lépe.

Vydavatelé obou tiskovin se však snížili k tomu nejsnadnějšímu – bulvárním moresům, rádoby kritice a hlavně k osočování. Jsou snad toho mínění, že papír snese všechno a pro občana je stejně vše dobré?

Ostatně – kam se v jejich předvolebních tiskovinách občan–volič vůbec vytratil? Není to přece jen žalostně málo, co nám hodlají před komunálními volbami nabídnout? Čekala jsem rozhodně více!