Jedním z lidí, kteří v těchto dnech vzpomínají na listopad 1989, je i domažlický lékárník Hynek Faschingbauer. Před pětadvaceti lety pracoval jako lékař na ARO v Domažlické nemocnici a na středu 22. listopadu svolal na domažlické náměstí první demonstraci, kde také jako jediný ke shromáždění promluvil.

Před Listopadem

Faschingbauerův otec musel kvůli svému nesouhlasu s okupací opustit povolání učitele a jít takzvaně k lopatě. Sám Hynek Faschingbauer z tohoto důvodu nedostal doporučení ke studiu na gymnáziu. Trápila ho nesvoboda, v možnosti vzdělání, cestování, vyjádření vlastního názoru.

Petice a letáky

„Už před 17. listopadem jsem se účastnil demonstrací proti režimu. V Plzni mě dokonce zadržela a vyšetřovala policie. Snažil jsem se aktivně bojovat a podepsal jsem petici Několik vět, kterou jsem pak přes kopírák rozmnožoval a házel do schránek lidem na Domažlicku," vzpomíná Faschingbauer.

V pondělí 20. listopadu pak přišel do nemocnice a oslovil své kolegy, zejména chirurgy, s tím, že režim v Praze zasáhl proti nevinným lidem a že by se k tomu i Domažličtí měli vyjádřit a sepsat alespoň petici.

„Tak dvě třetiny zaměstnanců nemocnice ji podepsaly a v úterý 21. listopadu jsem ji odvezl do Prahy do redakce Svobodného slova. Zpět jsem přivezl letáky s výzvami studentů a umělců a zrálo ve mně přesvědčení, že to v Domažlicích musíme nějak 'rozjet'," říká lékárník a pokračuje: „Studenti z gymnázia do toho šli jako první, takže jsem jeden leták s výzvou studentů dal Vítovi Podestátovi, aby ji přečetl na nějaké kulturní akci, kterou pořádali, a vzkázal, že se ve čtyři hodiny budeme scházet na náměstí Míru. Tu zprávu jsem šířil mezi lidmi, i když se přímo o demonstraci raději ještě nemluvilo. Po přečtení toho letáku už StB zjistila, že jsem za to zodpovědný, takže jsem čekal, že mě cestou na náměstí někdo zadrží."

Past na lékaře

Později se jeden takový pokus skutečně objevil, když se snažili vylákat Faschingbauera z nemocnice.

„Někdo mi zavolal, abych všechno nechal a šel na náměstí, že se scházejí lidé a že tam jsem zapotřebí. Chtěl jsem vědět, kdo volá, ale nepředstavil se mi, a když jsem pak vyslal na náměstí 'zvěda', ukázalo se, že se tam nic neděje. Byl to zřejmě takový poslední pokus mě nějak zdiskreditovat. Kdybych totiž jako lékař ve službě opustil nemocnici, byl by to obrovský průšvih," popsal.

Demonstrace na náměstí

Nakonec ale 22. listopadu ve čtyři hodiny odpoledne na náměstí dorazil s vlajkou a lidé začali vycházet z loubí.

„Nejsem žádný řečník, spíše se stydím, ale překonal jsem to a začal skandovat 'svobodu', jak jsem byl z demonstrací zvyklý. Lidé se přidávali, já jsem přečetl několik prohlášení, úryvky z mezinárodní listiny lidských práv a svobod a zazpívali jsme společně hymnu. Sešlo se nás, myslím, několik stovek. Raději jsem pak ani nešel domů a druhý den byla další demonstrace, kdy už řečnili i další lidé. Hovořil například doktor Stanislav Volák a Miroslav Svatoš," uvedl Faschingbauer. „Na demonstracích jsme se scházeli asi týden a chodilo čím dál víc lidí. Společně jsme založili Občanské fórum a uspořádali například setkání s lidmi z Waldmünchenu, Furthu im Wald a podobně. Pak už se to všechno pomalu začalo zaměřovat spíše na politiku a lidi, kteří se v novém režimu chtěli angažovat, což jsem já nechtěl. Takže někdy na jaře jsem z toho dění pomalu vycouval," dodal.

Po převratu

Podle lékárníka byla atmosféra po převratu úžasná projevila se soudržnost národa, lidé mohli svobodně vyjádřit svůj názor a konečně se otevřely i hranice. „Ty pro nás byly obzvláště bolestné, když jsme žili tak blízko nich a přitom jsme nemohli jezdit pár kilometrů za Babylon," poznamenal Faschingbauer.

Přestože je stále skvělé, že žijeme v demokracii a máme svobodu, Faschingbauerovi se nelíbí, kolik komunistů vládne například na úrovni kraje, že se s nimi tvoří koalice či že v parlamentu a v televizi promlouvají bývalí agenti StB.

„Podle mého názoru se měla komunistická strana zakázat jako zločinecká organizace, což je termín, na kterém trvám. Zapříčinila v téhle zemi úpadek a ze všeho nejhorší je morální devastace myšlení, ze které ještě dnes sklízíme plody. Ta pokřivená doba v nás pořád je a bude ještě nějaký čas trvat, než se to spraví," zakončil lékárník.