„Jsme momentálně čtyři, a kolik dalších potřebujeme? Dobrá otázka, čím víc zvoníků bude, tím lépe. Minimálně by stačil jeden, který by vzal ty chybějící čtyři dny. Důležité je hlavně vyběhnout 194 schodů a musí umět rozhoupat skoro dvoutunový zvon, ten největší a nejtěžší,“ řekl jeden ze zvoníků Jiří Kohout, který chodí zvonit už odmalička, kdy začínal se svým dědou. Je tomu už patnáct let. A klobouk dolů, není to nic jednoduchého. „Zvoní se pět minut a musí se udržovat stejný rytmus, aby zvon nevynechával,“ poznamenal Kohout.

Kromě velkého se zvoní ještě na další, menší, takže současně taháte za provazy oběma rukama, a když je zvláštní příležitost, rozezní se i třetí zvon, kdy zvoník zaměstná i nohu. Nejde tak vůbec o lehkou práci. Ale ani tak se neuvažuje o tom, že by to vše bylo na elektřinu. „Zvony ve věži nejsou v podstatě vhodné na takový krok, a navíc my jako zvoníci to bereme jako hobby,“ řekl Kohout.

Zvony na věži v Domažlicích a zvoník Jiří Kohout. | Video: Deník/Daniela Loudová

Ovšem těch, kteří se tímto hobby chtějí zabývat, je nyní méně, a tak se od tohoto týdne bude na domažlické věži zvonit pouze v pátek, sobotu a neděli. „Posledních pár let nás bylo málo, ale nějak jsme ještě celý ten týden zvládali. Teď je nás zase o něco méně a už to zvládnout nejde. Pravidelné zvonění každý den bylo obnoveno v roce 2004. Do té doby zvonily zvony v neděli na mši,“ řekl zvoník.

Nyní to tedy bude jinak. Pokud bude církevní památka k Panně Marii nebo církevní svátek či jiná slavnost, bude se ten večer zvonit, ať jde o jakýkoliv den. Jinak se zvony rozezní v pátek (18 h), v sobotu (18 h) a v neděli (7.45, 9.15, 12 a 18 h). „Pokud by se někdo našel, kdo by měl chuť chodit zvonit, tak by se pravidelné zvonění mohlo znovu obnovit,“ dodal Kohout.