Nedávno založený spolek Jiřího Bittnera – významného herce Národního divadla, spisovatele a překladatele, který se před 162 lety narodil v Milavčích, vznikl proto, aby pozvedl kulturní úroveň obce. První počin spolku na sebe nenechal dlouho čekat. Předseda spolku Josef Johánek nám prozradil, že se již blíží první termín divadelního předvedení chodských zvyků a tradic.

Jak vlastně vznikl nápad předvést chodské zvyky a tradice?

Na podzim loňského roku jsem dostal nápad udělat přednášky pro SOU v Domažlicích, kde jsem tehdy učil, a potom i v Milavčích, o chodských vánočních zvycích a tradicích. Čerpal jsem z materiálů Muzea Chodska a Muzea Jindřicha Jindřicha, z čehož vznikly přednášky ve formě povídání doplněné projekcí dobových pohlednic případně fotografií s vánoční tématikou a poslechem chodských vánočních koled. V květnu mě pak napadlo dát tomu trochu jiný háv a zrealizovat vše jako divadelní předvedení.

To znamenalo získat pro tuto myšlenku i další lidi.

Ano, sháněl jsem proto strategické postavy děje – selku a její děti a přes prázdniny psal scénář. Nakonec jsem sehnal na třicet ochotníků všech generací. Jsem moc rád, že se zapojili lidé skutečně všeho věku, dokonce i tety ze vsi, které chodily po válce do milavečského souboru. Nejstarší z nich tancovala i na všesokolském sletu v roce 1948.

Co se vám při hledání v archivech podařilo pro představení najít?

Hodně zajímavého. Čerpal jsem hlavně z prací Jindřicha Jindřicha, Rudolfa Svačiny a Josefa Královce, který byl rodákem z Milavčí. Pan Královec není tak známý jako první dva jmenovaní, ale čerpal jsem z něj hodně. Jeho články, ke kterým sbíral materiál právě v Milavčích, vycházely v Českém lidu – časopisu vydávaném už koncem 19. století. Mimojiné také vydal sbírku chodských svatebních písní. Chtěli bychom mu tím také vzdát hold za to, co dělal, trochu na něj vzpomenout.

Kde jste sehnali potřebné rekvizity?

Kulisy jsem navrhl a nechal na míru vyrobit. Zařídili jsme pak společnými silami Chodskou senci, dnes je už kompletně vybavená. Touto cestou chci poděkovat všem, kteří mi pomáhali. Pokud bych měl ale někoho jmenovat, tak by to byli můj bratrance Míra Johánek a Alena Poulová. Oba mi opravdu hodně pomohli, bez nich by se představení odehrát nemohla.

Jak probíhaly připravy?

Od půlky září jsme zkoušeli jednou týdně, od začátku listopadu dvakrát týdně. Do jakého období jste děj zasadili? Dalo by se říct, že do konce 19. století, ale pracujeme i s pozdějším materiálem, ať už se jedná o kroje nebo třeba nádobí.

Nač se tedy mohou diváci těšit?

Během přibližně 50 minut uvidí předvedení zvyků od svaté Barbory až po Tři krále. Samozřejmě nemohou chybět čerti nebo třeba přástky. Dál se mohou těšit na zmínku o předvánočních strašidlech, která chodila od chalupy k chalupě, na tradice a zvyky, které se váží ke Štědrému dnu, kterých je nejvíc. Například tzv. vovazování stromků, házení střevíce nebo pouštění lodiček. Dojde i na koledníky, kteří chodili na sv. Štěpána, na Nový rok i na Tři krále.

Kdy se představení koná?

Uskuteční se celkem tři, v sobotu 6., v neděli 14. a v sobotu 20. prosince, vždy od 16 hodin v Kulturním domě v Milavčích. Je o ně ale celkem velký zájem a kapacita sálu je omezená, takže doporučuji včas si zajistit lístky, ať už rezervací na t.č. 721 728 381 nebo přímo koupí u paní Marie Fajtové na domažlickém gymnáziu nebo u paní Anny Váchalové na ZŠ Msgre B. Staška v Domažlicích.