Marta Zemanová vydala jubilejní Babičku na vlastní náklady, příběh doplňuje dvanáct ilustrací z dílny Slávky Štrbové, umělkyně z Domažlicka, a autorský dodatek v podobě faktických údajů, historie a sestaveného rodokmenu. K Babičce a Barboře Panklové, nebo-li Boženě Němcové, uspořádala i tematickou a velmi podrobnou přednášku v kdyňské knihovně na Domažlicku. „Babička totiž ‚žije‘ už 165 let a zaslouží si, aby se o ní vědělo co nejvíc,“ řekla Marta Zemanová, jejíž přednáška sklidila na závěr velký potlesk. „Setkala se s ohromným úspěchem. Navíc nové vydání je velmi pěkné. Jednotlivé ilustrace jsou milé, takové venkovské a pohladí po duši,“ řekla Helena Laznová.

Přednáška se navíc konala 5. února, což symbolicky spojovalo dva osudové okamžiky kolem babičky i Boženy.

První spojení s pátým únorem se datuje do roku 1792. „Ten den se skutečná babička Magdalena Čudová ve svých mladých letech vdala za Jiříka Novotného, královského mušketýra. Byl jím do roku 1802, pak se opět vrátil ke tkalcovství. Měli spolu devět dětí, z nichž pět zemřelo v dětském věku,“ uvedla Zemanová. Druhé spojení s tímto datem je pak z roku 1820, kdy byla Barbora Panklová, tehdy rozená Novotná, pokřtěna.

„Tomu děvčátku mohly být dva roky, tři… není známo, jak bylo staré. V pozdějších letech jí pak přibylo dalších 12 sourozenců, z nichž naživu zůstalo šest,“ pokračovala Zemanová. Ta šla ve své přednášce opravdu do podrobností a detailů. Zmapovala babiččino mládí, život a osud Boženy Němcové a samotný vznik jejího nejznámějšího díla, který se zrodil v autorčině nejtěžším životním období uprostřed Bachovského absolutismu. Nechybělo ale ani srovnání knižní Babičky s realitou. V knize je totiž řada věcí, které se stát nemohly.

„Například Vánoce na Starém Bělidle. Tehdy ještě vánoční stromečky nebyly. Němcová jej viděla v jedné pražské kavárně, kde stromek byl a použila tento postřeh do románu. Stejně tak zmínka o tom, jak se Jiřík schovává před Turky za dob Marie Terezie. V té době už byla Marie Terezie sedm let po smrti,“ vysvětlila Marta Zemanová a pokračovala částí, kdy babička v šestnácti letech šla prodávat houně do Josefova, kde se měla potkat s Josefem II., který jí dal tolar. „Je možné, že se to stalo někomu úplně jinému a jen to použila pro knihu. Skutečnost, že je to fikce podporuje i numismatika. Tolar, který by měl vyražený z jedné strany portrét Josefa a z druhé Marie Terezie nikdy neexistoval.“

Pak jsou ale části, které pravda jsou. Marta Zemanová si vzala na paškál téměř každou postavu, zda byla skutečná, jako například Viktorka, anebo vznikla na základě skutečných lidí. Tou byla například komtesa Hortenzie, schovanka paní kněžny. V knize byla právě jen Hortenzie. Ve skutečnosti je její postava složená ze čtyř různých schovanek, které na zámku tehdy byly. Postava Adélky vznikla na základě jedné ze zesnulých sester.

Do knihy ale prosákla i chodská svatba, kterou Božena Němcová zažila v Chrastavicích. Popisy přírody a líčení atmosféry vystihla pomocí vzpomínek a rozhovorů, které vedla s prostými lidmi na Chodsku.

Ovšem na paškál se dostali i psi Sultán a Tyrl a původ jejich jmen. „Tyrl je zdrobnělina z německého výrazu Tier, zvíře. V Rakousku se říkalo Tierl, což je zdrobnělina. Naproti tomu Sultán byla slovní pomsta Turkům, proti kterým se tolik bojovalo. Hodně psů se v té době jmenovalo Ali, proto máme dnes tolik Alíků,“ objasňovala s úsměvem Zemanová a přidala k tomu ještě jméno Amina, což byla Mohamedova žena a označení pro vypaseného vepře – pašík. Ten vznikl zase od slova paša.

Babička ale není zrovna čtení pro školáky, jak na přednášce zaznělo, ačkoli je desítky let zařazená do povinné četby v šestých a sedmých třídách. „Nepřikláním se k tomu, že by Babička byla čtení do šesté či sedmé třídy. Nikdy nebyla psaná pro děti, je to kniha pro dospělé. Jsou v ní věci, které dnešní dítě nepochopí. Nezná řadu slov, například mezulánka, ale třeba i skladbu liturgického roku,“ řekla na závěr Marta Zemanová.

A jak už bylo řečeno, Babička prostě ‚žije‘, letos je to 165 let, kterými její život rozhodně nekončí.

A co jste o Babičce nevěděli?

Od narození Babičky uplynulo v roce 2020 už 250 let. Žila v letech 1770 - 1841.

Příběh o Babičce vyšel poprvé na pokračování ve čtyřech sešitech, které vycházely od května do srpna roku 1855.

Kniha od té doby vyšla téměř čtyřistakrát.

První ilustrované vydání vyšlo v roce 1888.

Některá vydání pro školní mládež vůbec neobsahují příběh o Viktorce.

Spisovatelka měla velký problém sehnat pro svoji čerstvě napsanou knihu nakladatele.

Božena Němcová si daleko více cenila své knihy Pohorská vesnice.

Nejplodnějším vydavatelským rokem byl pro knihu rok 1940. To vyšla Babička nejméně třicetkrát - nejen na připomínku 120. výročí narození Boženy Němcové, ale také na povzbuzení a podporu národního sebevědomí v prvním roce války.

O Babičce byly natočeny dva filmy, jeden v roce 1940, druhý v roce 1971.

Babička byla dosud přeložena do 31 jazyků. Mezi vzdálenými a exotickými jsou například uzbečtina, japonština, bengálština, čínština a arabština. Naopak chybí dosud vydání v řečtině a hebrejštině.

Příběh o Babičce má své příznivce, znalce i sběratele. Knihu u nás sbírá několik desítek sběratelů, někteří z nich vydávají dokonce svá vlastní zajímavá a bibliofilská vydání.

Mezi obdivovateli Babičky patří i jedna hlava korunovaná. Je to současný kambodžský král Norodom Sihamoni, který v letech 1962 - 1975 studovat v Praze a dosud mluví výborně česky.