.„Nikdy jsme doma psa neměli, jen u babičky na dvorku, až Arčík je můj první pes," říká Lenka. Chlupatého kamaráda si domů přivedla v jeho 12 týdnech.
„Pořídila jsem si ho jako běžného společníka a vůbec mě tehdy nenapadlo, že bych s ním dělala canisterapii. K ní jsem přišla díky kamarádce, která ji dělá déle. Přemlouvala mě. Chtěla, abychom byly v západních Čechách dvě, které pracují pro výcvikové sdružení z Třeboně, ona že už to sama nezvládá."

Lenka i Arčík museli projít canisterapeutickým kurzem. „Nejdřív jsem sama chodila na náslechy, pak i se psem, sama terapii dělám od loňského července, kdy jsme složili zkoušky. První informační schůzka se uskutečnila na podzim 2013, pak na jaře následovaly vstupní testy, pak v červenci týdenní výcvik."

Terapeutická dvojka pravidelně navštěvuje seniory v domažlickém Centru sociálních služeb v Baldovské ulici i děti v meclovské školce.

„Byli jsme i v poběžovické školce, meclovské škole, Arčíka důvěrně znají i klienti Domova svatého Vavřince v Meclově, kde pracuji," popisuje jeho panička.
Při výcviku se mu nechtělo sedat a lehat na sluníčku. „Jinak je ale chytrý a učenlivý a za dobrůtku spolu nacvičíme vše potřebné," usmívá se Lenka.

Pejsek dokázal změnit i vztah ke psům u Lenčiny maminky. „Mamina se psů bála, ale to se trochu změnilo, Arčíka mi ráda pohlídá. Je to její ocásek a v okamžiku, když k ní jdeme na návštěvu, pes mě přestává poslouchat a poslouchá jen maminu. Kam se hne, hned jde za ní," popisuje cvičitelka. Canisterapii nejčastěji dělají retrívři a labradoři. „Ti jsou schopni dělat i polohování, to Arčík ne, ten si k nikomu nepřilehne," dodala majitelka.