V nové soutěži, kde si borci častou sáhnou až na dno svých sil, se vůbec neztratil 37letý Antonín Rendl.

Ač nyní Rendl žije v Domažlicích a příští rok by se chtěl stěhovat do nového domku v Pelechách, v hasičských soutěžích startuje už několik let za SDH Horní Kamenice.

Soutěže ve vytrvalostním a silovém víceboji nazvané Šumavská liga se zúčastnilo 14 borců. Započítávaly se časy z výstupu na domažlickou věž, dále TFA v Plánici a TFA ve Strážově. Rendl prokázal své kvality a získal titul Šumavský hasič r. 2013. Současně mu patří putovní pohár senátora Jana Látky, který měl celou ligu pod záštitou.

Co říkáte svému vítězství a nové soutěži Šumavská liga?

Je to skvělé! Získal jsem titul Šumavský hasič. S podmínkami soutěže jsem spokojený, protože je to zase něco jiného než klasický požární sport. Vytvořili jsme se závodníky výbornou partu lidí a jsou v ní velcí bojovníci.

Koho myslíte konkrétně?

Samozřejmě kluky z Domažlicka – mé kamarády Jirku Hnyka z Klenčí a Pavla Kouříka z Dílů, Jardu Kličku z Kolovče a Martina Schleisse z Pasečnice. Celkově byla v soutěži výborná parta, musím zmínit i kluky z Klatovska – konkrétně Martina Kopeckého ze Strážova a kluky z Plánice. Vůbec je tam spousta dobrých lidí.

V čem spatřujete úspěch této nové soutěže, když je poměrně dost náročná na ´fyzičku´ i psychiku?

Hlavní je, že soutěžící i diváci mají o toto měření sil zájem. Soutěžící to baví a myslím si, že se příští rok objeví další vesnice nebo města, která budou chtít některé z kol II. ročníku soutěže Šumavský hasič pořádat. Počítám, že by z toho mohl vzniknout v příštích letech pěkný seriál.

Zatím jste hlavně hovořil o soutěži a svých soupeřích, o sobě téměř nic. Dokážete říci, který ze tří závodů vám nejvíce pomohl k celkovému vítězství?

Výsledek? Myslím si, že všechna tři kola. Sčítaly se časy a nemohu říci, že by mi více pomohl Strážov, Plánice nebo domažlická věž. Každopádně si myslím, že se zabíralo naplno ve všech kolech.

Které z kol bylo pro vás osobně nejsnazší?

Nejlehčí byl pro mne určitě výstup na domažlickou věž. Tam stačí před závodem ´zapnout´, pak vyběhnout nahoru a člověk může ´vypnout´. Nepotřebujete tam rozvrhovat a šetřit síly, jako je tomu při závodech TFA (Toughest Firefighter Alive = Nejtvrdší hasič přežije – pozn. red.)

Co vám v TFA dělá největší problém?

V klasickém TFA, nebo při Šumavském hasiči, který je trochu jiný?

Samozřejmě při premiérové soutěži, již jste právě vyhrál…

Nedělá mi problém nic, se vším se člověk dokáže vypořádat. Nejzáludnější z disciplín TFA je každopádně ´figurína´.

Proč?

Pokud má figurína plných 80 až 85 kilogramů, je nejzáludnější. Člověk tahá tolik kilogramů, až mu ´odchází´ nohy. Když je umístěna v klasickém TFA před bariérou, je to vůbec nejhorší. V tomto závodě byla figurína po bariéře a to je více v pohodě. Třeba při osmi, devíti disciplínách ve Strážově byla figurína poslední a předposlední se zdolávala bariéra. Člověk šetřil sílu na bariéru, aby ji v klidu přelezl…

…a potom?

Někdo figurínu chytne, v té chvíli už má ´zatměno´ a snaží se, aby závod dokončil. Už ani nepřemýšlí, aby docílil nejlepšího času. Myšlenky jdou úplně bokem, závodník už to chce dotáhnout do konce, aby někde nezůstal na trati. Každopádně tyhle soutěže se nevzdávají, dojedou se do konce, až téměř na hranici bezvědomí.

Nejste postavou žádný ´rambo´, jak se dá podobná soutěž s vaší tělesnou schránkou zvládnout?

To není o tom, jestli je někdo ´nabouchaný´, hubený nebo šlachovitý – sportovní postavy, nebo obtloustlejší. Je to o tom, co má člověk vevnitř.

Jak to myslíte?

Záleží, jak je bojovný a jaký je ´srdcař´. Pokud není ´srdcař´, těžko si řekne: dám do toho všechno. V těchto soutěžích si člověk musí umět sáhnout na dno a zároveň umět ještě s tím dnem pracovat, aby někde nevytuhl a neodpadl. Myslím si, že to je všechno v tom kterém člověku. Jestli někdo váží 100 kilo, nebo 60 kilo, je to úplně jedno. Spíš ale odpadne ten stokilový, nabouchaný, protože se dříve ´zakyselí´. Pokud má mít někdo při podobných disciplínách úspěch, musí být šlachovitý a vysportovaný. Spíše ale šlachovitý než nějaký kulturista, který pak nemá šanci.

Jak si udržujete fyzičku? Vím o vás, že si stavíte nový příbytek v Pelechách na místě, kde stál dům vašich prarodičů. Pomáhá vám nějak k získání kondice i stavba?

Pokud mám čas, vyjedu si na kole. Nyní ale upřednostňuji hlavně barák, který stavíme s partnerkou. Domek je jednoznačně číslo jedna. Sloužím u HZS Domažlice, a když mám volno, jedu ráno na kole něco dělat na barák, protáhnu si alespoň při tom nohy (smích). Letos bych ho chtěl dokončit, přes zimu doladit tak, abychom se tam příští rok na jaře mohli přestěhovat. Každopádně mi stavba domu a dření svým způsobem při soutěžení pomohly, něco ve mně zanechaly.

Myslíte si, že jste po získání titulu Šumavský hasič 2013 nezpychl?

Určitě ne! Určitě ne, protože to byl první ročník nové soutěže, co se tady na Domažlicku a Klatovsku rozjela. Hlavně si myslím, že není z čeho zpychnout. Je to další soutěž, několik dalších soutěží jsem během svého života prošel, leckdes jsem si zazávodil a za leckoho. A to podle mne není na zpychnutí.

Gratuluji vám k výborným výkonům a přeji, ať se vám daří i nadále. Chtěl byste na závěr někomu něco vzkázat?

Děkuji, budu se snažit. Chtěl bych nejen za sebe, ale také za účastníky klání Šumavský hasič poděkovat Honzovi Látkovi. Je to náš senátor a také kolega – hasič, závodilo se pod jeho záštitou a držel nad soutěží ochrannou ruku.

Šumavská liga 2013.