Umění prababiček si osvojila 60letá Anna Jírovcová z Mrákova. Kdysi pracovala jako přadlena ve Kdyni, ale tam za ni práci dělaly stroje. Na kolovratu je jen na ní, jak se dílo povede. To ostatně předváděla na sobotní výstavě holýšovských zahrádkářů.

„Před třiadvaceti lety byla výstava DOMEX ve Furthu im Wald, kde kdyňské přádelny také měly stánek. Pan ředitel tehdy za mnou a Blankou Süčovou přišel, neboť dostal nápad, že se tam předvedeme s kolovraty," vzpomíná na první přástky na veřejnosti Jírovcová.

Příst a vůbec zacházet s kolovratem se naučila od své maminky Marie Mlezivové z Nového Klíčova, která předla od mládí. „S kolegyní Blankou jsme se vše od ní naučily a pak předvedly ve Furthu. Já takhle různě chodím příst na výstavy, když mne někdo osloví. Předly jsme například před lety o Chodských slavnostech. Na předváděčky jsme jezdívaly s postřekovským souborem do Karlových Varů do Pupu a do divadla v Mariánských Lázních. Oni tam zpívali na Vánočním koncertu a my jsme předly a dělaly jim kulisu," vzpomíná přadlena, která dosud využívá materiál, ovčí vlnu, již má ještě od doby, kdy Přádelny česané příze ve Kdyni fungovaly. Jako přadlena v nich strávila 26 let života.

Zajímalo nás, zda se dá nějak stanovit čas, který potřebuje na určité množství příze.

„To jsem opravdu nikdy neměřila. Vždy, když jsem na výstavě, předu ve chvíli, kdy jsou kolem mne návštěvníci. Po zbytek času odpočívám," přiznává Jírovcová, zatímco vytrvale šlape, kolovrátek se otáčí a ona z česance doslova kouzlí tenkou nit.

Je těžké se naučit příst?

Dokáže říci, za jak dlouho se průměrně zdatná žena naučí příst tak, aby nit byla rovnoměrně silná, bez chuchvalců a dalších vad? Prostě taková, jaká vychází zpod jejích rukou…

„Těžko říct, to se musí každá naučit. Chce to určitou šikovnost, naučit se šlapat tak, aby se kolovrátek točil jedním směrem. Ženy, které mají zkušenost se šlapacím šicím strojem, už vědí, jak na to. Pak je také třeba dobře držet vlnu, již vytahuji z česance. Pokud se drží volně a brzy se pustí, dělají se chuchvalce. Když se drží moc pevně, upředená nit se zase trhá. Jako všechno to chce svůj čas, hlavně přijít, jak na to. Kdo tohle zvládne, může si spříst dohromady třeba tři již spředené nitě, takže příze je pevnější, třeba na pletení ponožek," vysvětluje přadlena.

Přetržená nit se však dá lehce spojit. „Stačí naslinit prst, zatočit ji v místě spoje, povytahuje se opatrně vlna z česance a už se zase může příst dál," ukazuje.

Pohádková otázka

Zkoušeli jsme ji, zda ví, proč měly v jisté pohádce přadleny velký pysk a palec.

„Abych to nevěděla! Měly nejen velký pysk a palec, ale i nohu, s níž šlapaly kolovrátek. Pysk a palec měly velký od úkonů, které prováděly při spojování vlny," směje se Jírovcová.

Zdroj: Youtube

Přástky ukazovala v řadě míst

Vloni si zapředla opět v bavorském příhraničním Furthu im Wald.

„Byla jsem tam na pozvání firmy Hammerschmid (výroba bavorských krojů – pozn. red.), v neděli 7. prosince tam mám jít zas. Mají tam výstavu všelijakých řemesel, tak mne pozvali," prozrazuje s tím, že ještě není stoprocentně rozhodnuta, zda tam pojede.

Jediný rozdíl, který lze u paní Jírovcové vidět ve srovnání s chodskými přadlenami, je ten, že není nucena příst, aby si zajistila živobytí. Přede, jen když chce, většinou při předvádění na výstavách.

Zajímalo nás ale, zda někdy z vlastnoručně vyrobené příze také něco uháčkovala či upletla.

„To skutečně ne. Když jezdím takhle po výstavách a doma vůbec nepředu, je příze moc málo na to, abych z ní něco vytvořila," odpovídá.

Kolovratu je přes sto let

Její pomocník kolovrat už hodně pamatuje.

„Je více než 100 let starý a mám ho po mamince. Leckde už je opravený, syn Jirka je truhlář, ten mi ho udržuje v chodu. V kolovratu se mi dokonce zabydlel červotoč. Doma mám sice ještě jeden, ale ten je celý ´zkřívaný´, nefunkční," říká na závěr chodská přadlena Jírovcová.