„Američané byli po několik týdnů ubytovaní u malého mlýna,“ zavzpomínala po šestašedesáti letech na přítomnost vojáků osvoboditelské armády na Staňkovsku pětaosmdesátiletá Anna Herianová, která tehdy bydlela ve Vránově.

„Měli jsme tam hospodu, do které občas zašli pro pivo,“ popisuje tehdejší dění a pokračuje: „Jednou nám náš táta řekl: Holky, upečte jim naše koláče, ať je taky ochutnají!“

Ženské osazenstvo si dalo záležet a připravilo tradiční sladkou pochoutku. „Ti koukali! Moc si pochutnali, koláče jedli poprvé v životě,“ vyprávěla Deníku pamětnice.

Američané se za pohostinnost místních, která byla limitována poválečnými omezenými možnostmi, chtěli nějak odvděčit, a tak ze svých zásob nadělovali čokoládu, silonové punčocháče a tehdejší obrovský hit – žvýkačky.

„To byla událost! Žvýkačky jsme tenkrát vůbec neznali. Některá děvčata se radovala ze silonek, ale mně to nic neříkalo, tak jsem si je nevzala,“ uzavřela vzpomínání usměvavá Anna Herianová.