Zaplněný sál hostince U Vovčáků přivítal 1. května odpoledne vzácné hosty – 99letého Roberta Gilberta i jeho 89leté spolubojovníky Jamese Duncana a Hermana Geista.
Příčinou nezvyklého setkání po dlouhých 69 letech byla fotografie pořízená po osvobození Pasečnice, na níž právě James Duncan zvěčnil místní děti. Tu objevila loni v Plzni, kde nyní bydlí, na výstavě Marie Schweinarová.
„Koukala jsem a úplně mě zamrazilo: Hana Bolfojc, Manka Škarvanojc, Fanča Kolínojc… a dcera mi povídá: ´Tady jsi ty a tady máš bráchu´," vyprávěla Schweinarová, které v té době bylo necelých pět let.
„Je nás tady pár, protože někteří už mezi námi nejsou," podotkla a vyzvala ´děti´ z fotografie, aby povstaly a přítomní měli možnost je poznat.
„Přijeli jsme přes Německo a bojovali jsme celou cestu; nevěděli jsme, zda dojedeme do cíle a podaří se nám osvobodit Československo. Když jsme projížděli Sudety, museli jsme proti Němcům bojovat sami, protože místní lidé nám pomoci nemohli. Když jsme překročili hranice, vítali nás lidé, kteří byli velice pohostinní, dělili se s námi o jídlo a hlavně o pivo," začal své vyprávění veterán Duncan s tím, že po cestě potkávali lidi, hlavně děti v krojích, které schovávali pro příležitost osvobození.
„Jsme rádi za to, že neustále vzpomínáte na Američany a osvobození. Jsme rádi, že můžeme přijet a každoročně se k vám těšíme. Vracíme se s velkým respektem a láskou v srdci k českým lidem. Děkujeme, že si to zde můžeme každý rok připomenout a užít. Doufáme, že sem budeme jezdit, dokud to půjde. Bůh vám žehnej!" vyjímáme z další jeho řeči.
„Já mohu za to, že jsem Jima protáhl Německem a donutil jsem ho, aby fotografoval nejen tam, ale hlavně tady. Do České republiky jsem se poprvé vrátil v roce 1990 a od té doby jsem tu byl mnohokrát. Srdečnost vás všech je obrovská a je úžasné se s vámi potkávat, za ty roky zde mám spoustu přátel. Je úžasné zažívat znovu emoce jako při osvobozování, umíte se o člověka dobře postarat, přivítáte ho a nakrmíte. Lidé nám na Domažlicku nosili z toho mála, co měli, hlavně jídlo. Nosili nám to nejlepší, ale my jsme si to nemohli brát. Miluji vajíčka, a když paní přinesla plato vajec, nedokázal jsem odmítnout. Pamatuji si, že když jsme jeli na džípu z kopce, vařil jsem vajíčka na motoru a měli jsme svačinu. Mnohokrát děkuji za vaše srdečné přijetí," uvedl Robert Gilbert.
„Měl jsem dva fotoaparáty, které jsem sebral oficírům v Německu," prozradil Duncan po dotazu ohledně jeho focení.
„Jsme šťastní, že sem vodíte děti a můžeme poznat novou generaci českých človíčků," prohlásil kromě jiného během besedy J. Duncan. Návštěvníci setkání se od hostů dozvěděli i to, co dělali po skončení války.
Ještě před začátkem besedy udělal radost trojici amerických veteránů soubor Mráček. Na závěr obdrželi dárky, a to nejen od Obce Pasečnice, ale také přímo od ´dětí´, které J. Duncan v 45. roce fotil.
