Psal se rok 2020 a Martina Gilchová, provozovatelka útulku Tlapky v naději, sledovala na sociálních sítích, jak auto v Klatovech srazilo psa, ale ten utekl a postupně se toulal Klatovskem a Domažlickem. „Čas od času se objevil nový příspěvek, ale po černém čtyřnohém chlupáči, který po srážce kulhal, jako by se vždycky na chvíli slehla zem,“ vzpomíná Gilchová. Aiša nakonec doputovala čím dál více bolavá až do Postřekova. Tam se o ni pokoušeli lidé postarat, do míst, kde se pohybovala, jí dávali deky a potravu, ale fenka se natolik bála, že jejich pohostinnosti nikdy nevyužila. Zato nalezla důvěru v jednoho psa v místním dvoře, chodila za ním a společně s ním také žrala. Když na tuto skutečnost lidé z místa přišli, kontaktovali sami Martinu a věci nabraly rychlý spád. „Majitelům nemovitosti se podařilo uzavřít prostor, do nějž Aiša přišla za potravou, veterinář fenku uspal, a tak jsem si ji mohla odvézt,“ vypráví Martina Gilchová, která se zubožené fenky ujala a odvezla ji k sobě do útulku.

Trvalo nějaký čas, než si fenka, která na sobě měla obojek a čip, takže bylo zřejmé, že majitele kdysi měla, našla k dobrovolníkům útulku důvěru. Absolvovala operaci prasklého kolenního vazu, k čemuž nejspíš došlo při srážce s autem. V útulku jí kapali kapky do pravého oka, protože v něm měla zelený zákal, vpadlou čočku a také v něm měla vysoký tlak. Jenomže kapky nepomáhaly, fenka trpěla, takže nakonec veterinář rozhodl o vyjmutí oka, čímž se paradoxně Aiše výrazně ulevilo. Když už se zdálo, že je veškerému trápení konec, nahmatali jí pracovníci útulku bouli mezi žebry, z níž se vyklubal nádor. I ten musel být operativně vyjmut. Naštěstí i zde držela vyšší moc nad fenkou ochrannou ruku a ta i toto onemocnění zvládla.

Batohy, kabelky, tašky, penály a další věci šije nejen se psí tématikou Iva Richtrová z Domažlicka. Výtěžek z prodeje jde na provoz psího útulku Tlapky v naději.
Šije pro dobrou věc. Iva Richtrová z Domažlicka podporuje útulek Tlapky v naději

Po poslední zdravotní anabázi trávila Aiša čas v útulku a Martina Gilchová s kolegy už přestávala věřit, že si někdo postarší fenku ve věku kolem 11 až 12 let k sobě domů vezme. „Nejsou pro ni vhodné dlouhé procházky, ale kratší si užije ráda plnými doušky. Zbožňuje děti a se staršími a klidnějšími pejsky se také snese, jen je potřeba seznámení. Čistota je Aiši druhé jméno, takže v klidu zvládne být v domě nebo v bytě,“ říkala na fenčinu adresu často Martina Gilchová.

Nikdy neříkej nikdy. To platí v dobrém i ve zlém. A rčení se naplnilo i tentokrát. „Když nám před pěti lety zemřel náš pejsek, říkali jsme si, že je doma smutno a chceme hned dalšího. A dceru napadlo, že bychom si mohli vzít psa z útulku a dát mu domov,“ vypráví Jana Karbanová z Horšovského Týna. Rodina se proto vypravila do několika útulků, ale nakonec skončila opět v místních Tlapkách v naději. „Buddy nás nejdříve hned nezaujal, ale paní Martina ho tehdy pustila do výběhu, on se k nám hned rozběhl, všechny nás olízal, takže jsme si řekli, že je vybráno, pokud nastoupí do auta,“ vzpomíná Jana Karbanová. „Otevřeli jsme dveře auta, Buddy tam skočil a bylo vyřešeno. Od té doby u nás bydlí,“ usmívá se.

Eva adoptovala psa z útulku Tlapky v naději, odměnou za skvělého parťáka pořádala aukce svých výrobků, výtěžek šel pro útulek.
Eva Chmelíková z Holýšova spojila umění a pomoc zvířatům v útulku

Celá rodina Karbanových pravidelně navštěvuje útulkové akce, kde Aišu po několik let pravidelně vídala. A nejinak tomu bylo i vloni před loňskými Vánoci, kdy se v útulku konal vánoční jarmark. V tu dobu už paní Jana věděla, že půjde do důchodu, a společně s partnerem, který již v důchodu nějaký čas je, je napadlo, že by nebylo od věci vzít si domů ještě jednoho chlupáče. Čímž by mohli chodit na procházky ve čtyřech a všem by bylo veseleji. A to nejen při procházkách. „S Aišou jsme začínali opatrněji, neboť šlo o to, jak se bude snášet s Buddym. Chodili jsme s ním proto pravidelně asi jeden a půl měsíce do útulku a brali jsme si Aišu na společné procházky. Poté jsme si asi 14 dní ráno brali Aišu z útulku domů a večer ji vraceli a po celou dobu jsme sledovali, jak se k sobě budou pejsci chovat,“ líčí začátky adopce fenky Jana Karbanová.

Buddy kamarádku přijal dobře a dneska si oba užívají pohodu každý ve svém pelíšku v domě. „Samozřejmě mohou, kdykoliv chtějí, na zahradu,“ dodává paní Jana. „Na Aiše bylo ze začátku znát, že není úplně ve své kůži, stále byla trošku nedůvěřivá, ale už se otrkala a dneska už na ní vidíte, jak se těší na ranní vycházku a užívá si Buddyho společnosti. A je až dojemné vidět, jak se raduje z kostiček na čištění zubů, které jsme jí začali dávat, stejně jako je dostává Buddy. Aiša má za ty roky v útulku navíc vypěstované návyky, večer se nabaští a zaleze do pelíšku. Je to úžasný, pohodový pes,“ popisuje žena soužití se dvěma adoptovanými psy. „Máme z nich obou strašnou radost a vzájemně si dáváme spoustu lásky. Lituju lidi, kteří nezažijí, jak krásné pouto se může vytvořit mezi člověkem a psem. A jak dokáže ten čtyřnohý parťák vyjadřovat svoji lásku a vděčnost,“ říká závěrem Jana Karbanová.