Kromě událostí z doby minulé se ale zabývá také historií piva a pivovarnictví; podílí se na mnoha akcích kolem tohoto tématua právě o tom jsme si s ním povídali.

Co vás přivedlo k pátrání po minulosti piva?

Můj děd a otec byli milovníky dobrého piva. Jako chlapec jsem často na kole jezdil kolem chátrajících velkých objektů zaniklých pivovarů v Červeném Poříčí, Chudenicích či Merklíně. Můj strýc pracoval jako jeden z posledních sládků stodského pivovaru, a když jsme se sešli u dědy v Bukové u Merklína, byla vždycky velká legrace. Záhy jsem poznal, že i dějiny chmelového moku jsou velice zajímavé, a začal se pro odlehčení chmur z lidského násilí, sadismu a válečné zloby věnovat dějinám piva a pivovarů v regionu.

Nezabýváte se ale jen dějinami, jste také sběratel…

Ano. Začalo to, když se na mne na jedné staré půdě usmály staré lahve z reliéfními nápisy z pivovarů v Červeném Poříčí a Chudenicích. Následně se ze mě stal sběratel nejen starých pivních lahví, ale všeho, co s pivovary a hostinci na Klatovsku a v širokém okolí souvisí.

Vaše sbírka se rozrostla do obrovských rozměrů, a tak jste z ní udělal expozici Muzea šumavského pivovarnictví v Dešenicích, které bylo otevřeno v roce 2015. Co vše je tam k vidění?

Výsledky letitého koníčka jsou patrné nejen na mém „bierbauchu“, ale právě i v expozici muzea. Ve spolupráci se soukromými sběrateli jsme připravili expozici, která představuje nádoby, ze kterých se pivo pilo v minulosti i pije v současnosti. Zajímavé je sledovat třeba tvary sklenic, jsou tam nádoby z celé Evropy. Představena je i pivovarská současnost Klatovska, třeba půllitry z pivovarů fungujících v okrese Klatovy a v okolí.

To ale není vše; co dalšího jste tam nasbírali? Co už je nyní například unikát?

V další části je představena historie pivovarnictví v Dešenicích. Tamní pivovar fungoval minimálně od 17. století až do roku 1946 a ve své době patřil s výstavem zhruba dvacet tisíc hektolitrů ročně mezi největší pivovary v regionu. Nechybí ani staré předměty z pivovarů, jako jsou lahve, reklamy a podobně. Jedna místnost je věnována historii pohostinství. Je v ní instalován interiér hostince s kompletním vybavením z první poloviny 20. století. Neustále se snažíme expozici doplňovat o další věci. Je tam třeba ruční tlakostroj nebo karetní stolek a lis na karty. Když se večer dohrálo, hospodský karty upnul do lisu a do dalšího odpoledne už byly ohrané karty zase rovné. U stolku je zajímavé, že každý hráč tam má svůj šuplík na peníze a svou přihrádku na půllitr pod deskou, takže na stole při hře byly pouze karty.

Podílel jste se i na vytvoření expozice o pivovaru na chudenickém zámku; co zajímavého je tam k vidění?

Návštěvníci se v nové expozici seznámí s historií panského pivovaru od jeho založení do roku 1946, kdy byl jeho provoz ukončen. Poprvé se na výstavě objevuje kompletní chronologický seznam všech sládků, ale i roční výstavy (množství uvařeného piva) chudenického pivovaru od 70. let 19. století. Návštěvník si tedy udělá představu o tom, kolik piva se tu kdy uvařilo. Mezi vystavenými předměty je například pípa na dřevěný sud včetně pumpičky, ale i její starší předchůdkyně. Je zde také ukázka půllitrů dochovaných z chudenických restaurací U Baláků, U Riedlů, Na Růžku a Na Lázni a keramické podtácky s označením Chudenice.

Informace o pivovarech si nenecháváte pro sebe a vydáváte také knihy. Kolik už jich máte?

Vyšly již čtyři knihy, které popisující historii a současnost pivovarnictví v okresech Klatovy, Domažlice a Tachov. Poslední publikace Klatovská pivovarská chasa aneb Pivovary a pivovárky okresu Klatovy vznikala více než tři roky; šlo o třetí a čtvrtý díl historické pivovarské edice, která vypráví o pivovarech v česko-německém příhraničí. Kniha mapuje historii a současnost pivovarnictví v jednotlivých okresech. Návrat pivovarské tradice na Klatovsko v podobě množství malých pivovarů mne velice těší.