V den, kdy musela připojit 840krát svůj podpis na vysvědčení a kdy na slavnostním setkání udělila desítky pochval studentům domažlického gymnázia, si jeho ředitelka Jana Štenglová dokázala najít čas na rozhovor pro Domažlický deník, jehož čtenáři ji shodou okolností ve stejný den zvolili vítězkou ankety Nejoblíbenější učitel roku 2011/12.
Co vám dokáže udělat radost?
Například bylo pro mě velkou poklonou, když mi moji studenti řekli, že není umění naučit toho, kdo se chce učit. Ale naučit toho, kdo nechce, to že je umění. To jsou radosti, ze kterých se dá čerpat energie.
Chtěla jste být učitelkou od útlého věku?
Ano. I když neříkám, že jsem neuvažovala také o jiných profesích, ale k učitelství jsem směřovala odmala. Každý učitel je tak trochu exhibicionista a kus exhibicionismu mám v sobě určitě i já.
Tíhla jste od dětství k humanitním koníčkům?
Sice jsem učitelem humanitních předmětů, ale  nade vše ctím matematiku. Kategorizace, že je člověk buď humanitně, nebo matematicky založený, u mě neplatí. Jsem i s matematikou kamarád.
Ovlivnili vás při výběru profese vaši učitelé?
To je nejpodstatnější. Pro profesi vás musí někdo nadchnout. Můžete mít i negativní vzory, vůči kterým se vymezujete. Když vidíte, co je pro žáka na učiteli nepřijatelné a umíte se z toho poučit, tak je to pro vás také vzor, i když negativní.
Na koho ze svých učitelů nejčastěji vzpomínáte?
S paní profesorkou Beranovou jsme skoro tři čtvrtě roku probírali Máchu a Erbena, a přesto to nebyla katastrofa proto, že jsme nestihli probrat skoro nic dalšího, naopak nás, alespoň mě určitě, pro literaturu nadchla.
Na kolovečské základní škole to byli matikáři, kteří nás svým pragmatickým přístupem vedli k přesnosti, zodpovědnosti. Měli jsme zlatou třídní učitelku, paní Vacíkovou, na gymnáziu pak paní Deckerovou, která mě nadchla pro francouzštinu.
Používala jste někdy taháky?
Nemůžu se k nim přiznat, opravdu jsem je nepoužívala. Pro mě by totiž nebylo výhodou tahák použít, protože by to na mne každý poznal. Bylo by to kontraproduktivní. (smích)  Byla jsem zodpovědný student sama před sebou. Bylo mi trapné něco neznat.
Kde jste studovala po skončení gymnázia?
Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jsem absolvovala obor čeština-polština.
Uplatnila jste někdy polštinu ve své praxi?
Nikdy jsem ji neučila. Občas jsem překládala, ale mám ji velmi ráda. Nedávno se mi hodila při projektu Comenius, jehož se účastní naši angličtináři se svými studenty. V rámci jeho mobilit jsem byla na podzim v Polsku a v únoru byli polští kolegové na studijním pobytu u nás.
Dá se říct, že jste polštinu po dlouhé době používala intenzivněji?
Určitě, hlavně ve Slupku jsem měla příležitost od rána do večera mluvit jenom polsky. Opravdu jsem si to užívala.
Dají se srovnat studenti ze začátku vaší profesní kariéry s těmi současnými?
Nemám ráda zevšeobecňování. Nejsem nakloněna žehrání na to, že dnešní mládež je taková a maková. Je zkrátka jiná. Když se srovná, jaké nároky se na studenty kladly dříve a jaké nyní, tak je jasné, že ty dnešní jsou nižší. Na druhou stranu dnešní mladí obsáhnou mnohé další dovednosti, o kterých se předchozím generacím ani nesnilo. A protože je mozková kapacita pořád stejná, musí se logicky něco vytěsnit. Otázkou zůstává, zda je to dobře. A tím si nejsem jistá. Jednou z věcí, se kterou se nikdy nesmířím, je povrchnost. A právě tou šíří a záplavou informací, které musí dnešní studenti vstřebat, se vysvětluje skutečnost, že řada z nich zůstává na povrchu.
Co nedokážete studentům tolerovat, v čem jste nekompromisní?
Nemám ráda neslušnost. Profil absolventa by měl být takový, že kromě znalostí a dovedností, které z větší části zapomene, by si měl odnést především zásady etiky a slušného chování.
Bytostně nesnáším lenochy, kteří se flákají a pak hledají chybu všude jinde, jen ne u sebe, a demoralizují tím ostatní. Nemyslím si, že na gymnázium chodí jen supernadané děti, ale každý by měl pracovat v mezích toho, na co má. Nemám despekt vůči čtyřkařům, pokud pracují na úrovni, na kterou mají. Vadí mi také apatie a nezájem, sama nesnáším nečinnost.
Co vás ve vaši práci nejvíc zdržuje a zatěžuje?
Nekonečný byrokratický marasmus. Stále se něco mění. Znechucuje mě chaos, tápání a bezmoc v současném školství, kde neexistuje žádný definovaný cíl, ke kterému by směřovalo. Dělají se rozhodnutí, která jsou nevratná, naprosto rozkladná a která nás postupně zbavují jediné devizy, již při absenci moře, velehor a velkého nerostného bohatství máme – totiž vzdělaného národa, šikovných lidí.
O školství se vždy mluví jen před volbami, a když přijde na lámání chleba a má se jeho deklarované prioritní postavení promítnout do praxe, zůstává na chvostu. Nemluvím jen o penězích, mluvím o přešlapech a přehmatech, které se stále dělaly a dělají.
Co konkrétně máte na mysli?
Jsme na konci školního roku a my například netušíme, jak budou vypadat maturity příští rok. Máme vypsané předměty profilové části, ale my nevíme, zda je nebudeme muset v září změnit, zda nebude vše jinak. Tady i jinde je patrné, že o spoustě věcí rozhodují lidé od stolu, kteří nejsou ze školní praxe a povětšinou nemají reálnou představu o tom, jak školy každý den fungují.
Dnes začínají letní prázdniny. Jak je strávíte?
To je trochu paradox. Poprvé za dobu, co jsem tady, se nebude na gymnáziu nic stavět, na investice nejsou peníze, takže mám prázdniny. A právě teď, když mám nejvíc volného času, nemám žádné konkrétní plány. Určitě se ale vydám na kolo, k moři a snad na hory.